30 Cdo 1916/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem
Bičákem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o
zaplacení částky 10 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 185/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 1. 10. 2015, č. j. 20 Co 352/2015-31, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Předmětem řízení je zaplacení částky 10 000 000 Kč s příslušenstvím jako
náhrady nemajetkové újmy žalobce v souvislosti s nesprávným úředním postupem
Policie České republiky a státního zastupitelství.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 10. 2015, č. j. 20 Co 352/2015-31,
potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh žalobce na
ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Odvolací soud se
ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce nesplňuje předpoklady pro
osvobození od soudních poplatků a tedy mu není možné ustanovit zástupce z řad
advokátů pro dovolací řízení, protože věrohodným způsobem neprokázal, že by
jeho majetkové a sociální poměry byly na takové úrovni, která by odůvodňovala
osvobození od soudních poplatků. Nadto je soudu prvního stupně z úřední
činnosti známo, že žalobce je vlastníkem řady nemovitostí a soud prvního stupně
také poukázal na skutečnost, že žalobci byla pravomocným rozsudkem Městského
soudu v Praze ze dne 27. 6. 2014, č. j. 51 Co 479/2013-152, přiznána částka ve
výši 242 000 Kč s příslušenstvím.
Odvolací soud k tomuto dále dodal, že jak již uvedl ve svém usnesení ze dne 28.
4. 2015, č. j. 20 Co 104/2015-17, žalobce je typickým „sudičem“, který již
dlouhá léta zatěžuje soudy množstvím žalob a převážně nereálnými skutkově
nepodloženými nároky, čímž zjevně zneužívá právo na soudní ochranu a jeho
postup lze obecně označit za svévolné uplatňování práva. Samotný žalobní návrh
neposkytuje co do vylíčení rozhodných skutečností podklad pro jednoznačné
vymezení skutku, z něhož vychází žalobní nárok o úhradu zjevně smyšlené částky
10 000 000 Kč, natož jeho právní kvalifikaci. Odvolací soud tedy ve shodě se
soudem prvního stupně uzavřel, že na straně žalobce nejsou splněny podmínky pro
osvobození od soudních poplatků a tím i pro ustanovení zástupce podle § 30
odst. 1 a 2 občanského soudního řádu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 15. 10. 2015 včasné dovolání,
které doplnil podáním ze dne 18. 10. 2015, ve kterém zároveň požádal o
ustanovení zástupce. Usnesením ze dne 9. 12. 2015, č. j. 20 C 185/2014-34, doručeným žalobci dne 15. 12. 2015, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení
usnesení předložil soudu plnou moc zvoleného advokáta a jím sepsané řádné
dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 12. 2014, č. j. 20 C 185/2014-9, a usnesení Městského soudu v Praze ze 28. 4. 2015, č. j. 20 Co
104/2015-17, a řádné dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne
21. 7. 2015, č. j. 20 C 185/2014-24, a usnesení Městského soudu v Praze z 1. 10. 2015, č. j. 20 Co 352/2015-31, jinak Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu dosud nereagoval. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II
bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem,
jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele
nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání
dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného
zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen. V usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněném pod číslem
78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (rozhodnutí Nejvyššího soudu
jsou též dostupná na www.nsoud.cz), velký senát občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu uvedl, že:
1) Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám
odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl
(ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení
zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé,
pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta
pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo
Nejvyšší soud jako soud dovolací. 2) Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání
účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické
vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením
soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto
zástupce dovolateli sám ustanoví.
3) Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání
účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické
vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením
soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny
předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím
řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto
nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241
a § 241b odst. 2 o. s. ř.). Posuzované dovolání žalobce směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud
nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti žalobce o
ustanovení zástupce pro dovolací řízení proti předchozímu rozhodnutí odvolacího
soudu, který potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o neustanovení zástupce
pro řízení z řad advokátů. V tomto případě se tak rovněž uplatní závěry
usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015. Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na
jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O
tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit
(odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení
zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví
mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů
(odstavec 2). Podle § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat
účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry
účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Nejvyšší soud považuje za správný závěr odvolacího soudu, že žalobce řádně
neosvědčil naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků podle § 138
odst. 1 o. s. ř., které je základní podmínkou pro ustanovení zástupce podle §
30 odst. 1 o. s. ř. Tam uvedené závěry nebyly odvolatelem ani následně
zpochybněny. Protože žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle
§ 138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad
advokátů podle § 30 o. s. ř. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.