30 Cdo 1916/2024-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 20 002 000 Kč a umožnění euthanazie, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 36 C 334/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2024, č. j. 71 Co 79/2024-20, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně usnesením ze dne 31. 10. 2023, č. j. 36 C 334/2023-10, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Opavě jako soudu místně příslušnému (výrok II).
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I a rozhodl, že ve výroku II se usnesení soudu prvního stupně mění tak, že po právní moci tohoto rozhodnutí bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 6. 5. 2024 včasné dovolání (č. l. 25), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Nejvyššímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalobce podává značné množství dovolání. Žalobce si proto musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 7. 2024
JUDr. Pavel Simon předseda senátu