30 Cdo 1920/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Karla Podolky rozhodl v právní věci žalobkyně J¨. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému F. M., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 562/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2001, č. j. 30 Co 356/2001-248, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
562/99-238, řízení o vypořádání společného jmění manželů zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. srpna 2001, č. j. 30 Co 356/2001-248, poté, co žalobkyně vzala zcela zpět své odvolání, podané proti shora označenému usnesení okresního soudu, odvolací řízení podle ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř. zastavil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání s tím, že „rozhodnutí druhé instance, jímž po zpětvzetí odvolání odvolací řízení zastaví dle § 207 odst. 2, prvá věta, část za středníkem, o. s. ř., přičemž o nákladech odvolacího řízení je rozhodováno z jiného hlediska, než byla posouzena náhrada nákladů u prvé instance, reprezentuje změnu rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.“. Přípustnost svého dovolání opírá tedy žalovaná o cit. ustanovení o. s. ř. a jak je patrno z předchozího, směřuje proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 17, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, neboť rozhodnutí jak soudu prvního stupně, tak odvolacího soudu, byla vydána po 1. 1. 2001 a po řízení provedeném podle občanského soudního řádu v platném znění.
Dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.
Dovolatelka uplatňuje přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
V dané věci žalobkyně napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zastaveno odvolací řízení poté, co žalobkyně vzala podané odvolání zcela zpět a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Jak je z uvedeného zřejmé, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v žádném směru nezměnil. Tvrzený důvod přípustnosti dovolání tedy není dán. Usnesení odvolacího soudu nemá ani charakter potvrzujícího rozhodnutí, takže nepřipadá v úvahu ani přípustnost podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) nebo písm. c) o. s. ř. Z povahy napadeného rozhodnutí je zřejmé, že přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §§ 238, 238a nebo 239 o. s. ř.
Pokud je napadán výrok odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, nejde o rozhodnutí ve věci samé, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proto odmítl podle § 243b odst. 5, věty první a § 218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek v něm uplatněných.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§ 146 odst. 3, § 243c odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není podle o. s. ř. přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2001
JUDr. Juraj Malik, v. r.
předseda senátu