30 Cdo 1958/2018-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní
věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o
zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod
sp. zn. 11 C 146/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. 10. 2017, č. j. 27 Co
376/2017-108, takto:
I. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v
Pardubicích ze dne 27. 10. 2017, č. j. 27 Co 376/2017-108, se v části týkající
se zastavení řízení o návrhu na osvobození od soudních poplatků odmítá.
II. Dovolací řízení proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové –
pobočky v Pardubicích ze dne 27. 10. 2017, č. j. 27 Co 376/2017-108, se v části
týkající se zastavení řízení ve věci samé zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
věci samé (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále
jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu
prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl
zastoupen advokátem.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl.
II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením,
kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o
povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Nejvyšší soud proto v souladu s § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobce v
části týkající se zastavení řízení o návrhu na osvobození od soudních poplatků
odmítl.
Dále se dovolací soud zabýval dovoláním v části týkající se zastavení řízení o
věci samé. Podáním dovolání proti rozhodnutí ve věci samé vznikla žalobci
povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c)
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Řízení o návrhu na osvobození
žalobce od soudních poplatků bylo pravomocně zastaveno odvolacím soudem
usnesením ze dne 27. 10. 2017, č. j. 27 Co 376/2017-108. Soud prvního stupně
poté žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku usnesením ze dne 5. 4. 2018,
č. j. 11 C 146/2015-114, a zároveň jej poučil, že nezaplatí-li soudní poplatek
ve stanovené lhůtě, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Výzva k zaplacení
soudního poplatku byla žalobci doručena dne 10. 4. 2018, žalobce však soudní
poplatek neuhradil.
Nejvyšší soud proto řízení o dovolání v části týkající se zastavení řízení o
žalobě ve věci samé podle ustanovení § 9 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 3
zákona č. 549/1991 Sb. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst.
3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu