30 Cdo 1974/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a
soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce F.
J., zastoupeného Mgr. Vlastimilem Šopákem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Jana
Palacha 954/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se
sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve
Znojmě pod sp. zn. 4 C 22/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 25. 9. 2012, č. j. 17 Co 374/2012 – 18, takto:
Usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 7. 6. 2012, č. j. 4 C 22/2012-11, a
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2012, č. j. 17 Co 374/2012-18, se
zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně ve výroku uvedeným usnesením odmítl podání žalobce ze dne
5. 3. 2012 nazvané „náhrada škody způsobené porušením zák. č. 82/1998 Sb.“
Učinil tak z toho důvodu, že žalobce ani přes výzvu soudu ze dne 8. 3. 2012 ve
stanovené lhůtě neodstranil vady tohoto podání, přičemž v řízení nebylo možno
pro tento nedostatek pokračovat.
Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku uvedeným usnesením
potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobcovo podání nebylo
možno posoudit jako řádnou žalobu, neboť vykazovalo takové vady, pro něž nebylo
možné v řízení dále pokračovat. K námitce žalobce, že výzva soudu k odstranění
vad podání mu nebyla řádně doručena, a že tedy nebyly splněny podmínky pro
vydání odmítacího rozhodnutí, odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně zcela
správně žalobci doručoval na adresu, kterou žalobce ve svém podání ze dne 5. 3.
2012 uvedl jako adresu pro doručování. Na této adrese se však nepodařilo
uvedené usnesení soudu prvního stupně doručit, což platí i pro následné
doručování na adresu trvalého bydliště žalobce. Soud prvního stupně proto
správně postupoval podle § 50 odst. 2 o. s. ř. a doručované usnesení vyvěsil na
úřední desce soudu. Výzva soudu k doplnění podání i s poučením byla žalobci
řádně doručena, a to s účinky doručení ke dni 2. 4. 2012.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, neboť je přesvědčen, že jednáním
soudu prvního stupně bylo porušeno jeho základní procesní právo na řádné
doručování písemností. Pro doručování formou vyvěšení doručovaného usnesení na
úřední desce soudu nebyl v projednávaném případě důvod, neboť adresa, kterou
žalobce opakovaně uváděl a zdůrazňoval na všech svých podáních jako adresu pro
doručování, je žalobcem řádně placená poštovní přihrádka umístěná na poště. Prostřednictvím této adresy bylo možno usnesení žalobci doručit podle § 50 o. s. ř. Poštovní schránka byla funkční a žalobce ji pravidelně vybíral. Soudy
ovšem v rozporu s tím uzavřely, že se žalobci na této adrese nepodařilo
doručit. Podle odvolatele došlo k pochybení na straně poštovního doručovatele
nebo na straně soudu, neboť podle jeho přesvědčení bylo možno obálku obsahující
uvedenou výzvu do jím užívaného P. O. BOX vhodit, a tak písemnost řádně
doručit. Tomu nasvědčuje i ta skutečnost, že uvedená soudní písemnost byla
podána na poště dne 12. 3. 2012 a již dne 13. 3. 2012 byla vrácena
odesílajícímu soudu. Navíc rub obálky neobsahuje jakékoliv obvyklé prohlášení
doručujícího orgánu, jak bylo se zásilkou naloženo a zda a proč ji nebylo možno
vložit do schránky. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil jak usnesení soudu
odvolacího, tak i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm
postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
účinném do 31. 12. 2012 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, jakož i se zřetelem k nálezům Ústavního
soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, a ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupným na internetových stránkách Ústavního soudu,
http://nalus.usoud.cz). Dovolání shledal dovolací soud přípustným podle § 239 odst. 3 o. s. ř., části
věty před středníkem, a rovněž důvodným. Klíčovou otázkou pro posouzení důvodnosti dovolání (a potažmo jedinou v
dovolání předestřenou) bylo, zda v daném případě byly naplněny podmínky pro
doručení písemnosti obsahující výzvu soudu prvního stupně k doplnění podání
žalobce ze dne 5. 3. 2012 (dále též jen „písemnost“) podle § 50 odst. 2, věty
druhé, o. s. ř., tedy vyvěšením na úřední desce soudu. Nebyly-li podmínky pro
tento způsob doručování splněny, nemohla tak být doručovaná písemnost řádně (v
souladu s procesními předpisy) doručena, a proto ani nemohlo dojít ke splnění
podmínky pro odmítnutí podání ve smyslu § 43 odst. 2 o. s. ř. Doručování
vyvěšením na úřední desce soudu ve smyslu § 50 odst. 2 o. s. ř. je totiž
podmíněno tím, že se nepodařilo písemnost doručit podle § 50 odst. 1 o. s. ř.,
tedy vhozením písemnosti do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky.
Jinými slovy řečeno, aby bylo možno přistoupit k doručení písemnosti na úřední
desce soudu, je nejprve třeba zjistit, zda se doručující orgán vůbec o doručení
vhozením do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky pokusil a pakliže ano,
z jakého důvodu nebyl tento pokus úspěšný, neboť jinak není možné uzavřít, že
písemnost nebylo možno tímto způsobem doručit. Soud prvního stupně na pokyn dovolacího soudu dotazem na Českou poštu, s. p. jako doručující orgán zjistil, že doručovaná písemnost (zásilka RR7901302589C)
adresovaná F. J., byla chybou pracovnice pošty Znojmo 2 vrácena zpět
odesílateli, ač měla být správně vložena do poštovní přihrádky (zpráva České
pošty, s. p. na č. l. 46). Z toho má dovolací soud za zjištěné, že doručovanou písemnost bylo možné na
žalobcem uvedenou adresu pro doručování doručit, avšak chybou doručujícího
orgánu k tomu nedošlo, resp. nedošlo ani k pokusu o tento způsob doručení. Nebyla tak splněna podmínka pro přikročení k doručování písemnosti
prostřednictvím úřední desky soudu, a proto nelze uvažovat o tom, že písemnost
byla žalobci řádně doručena. Z tohoto důvodu je třeba uzavřít, že nebyly
splněny podmínky pro vydání usnesení o odmítnutí podání podle § 43 odst. 2 o. s. ř. Usnesení odvolacího soudu je nesprávné, a proto jej dovolací soud podle § 243b
odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože se důvody zrušení
usnesení odvolacího soudu vztahují též na usnesení soudu prvního stupně, zrušil
dovolací soud podle § 243b odst. 3 věty druhé o. s. ř. také toto usnesení a
podle téhož ustanovení vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudy jsou ve smyslu § 243d odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto
rozhodnutí vyslovenými. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rámci
nového rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.