U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vlacha ve věci žalobkyně M. R., zastoupené JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 8/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2015, č. j. 30 Co 471/2014-44, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 16. 9. 2014, č. j. 10 C 8/2013-30, ve výroku I. zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství Praha-východ pod sp. zn. KZN 173/2011 (dále
jen posuzované řízení) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Dne 27. 10. 2011 podala žalobkyně a Ing. P. R. (dále jen „oznamovatelé“) podání nazvané jako trestní oznámení na příslušníky Obvodního oddělení Policie Nymburk. Dne 3. 11. 2011 bylo toto oznámení postoupeno Ministerstvu vnitra – Inspekci Policie ČR. Dne 5. 12. podali oznamovatelé námitku věcné příslušnosti a žádost o přezkoumání postupu Inspekce PČR. Dne 12. 12. 2011 byla věc postoupena Okresnímu státnímu zastupitelství Praha-východ, jako orgánu věcně a místně příslušnému.
Téhož dne byli o této skutečnosti oznamovatelé vyrozuměni. Dne 3. 1. 2012 došlo k postoupení věci ke Krajskému státnímu zastupitelství v Praze s ohledem na změnu zákonné úpravy. Dne 9. 1. 2012 požádala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze Policii ČR o sdělení, jak bylo s podáním oznamovatelů naloženo. Dne 26. 1. 2012 zaslala Policie ČR relevantní spisový materiál. Přípisem ze dne 30. 1. 2012 vyrozuměla státní zástupkyně oznamovatele, že dospěla k závěru, že neexistují žádné okolnosti, které by odůvodňovaly zahájení trestního stíhání dotčených osob.
Po právní stránce soudy nižších stupňů uvedly, že řízení výrazně nepřesáhlo dobu 3 měsíců, a tudíž se nejedná o nepřiměřeně dlouhé řízení. Dále uvedly, že podání žalobkyně, ačkoliv bylo nazváno trestním oznámením, bylo správně posuzováno podle svého obsahu, a tudíž bylo vedeno jako podnět k přezkoumání postupu příslušníků Policie ČR, a proto bylo postupováno podle příslušných právních předpisů. Z toho důvodu nebylo ve věci vydáno usnesení. Soudy neshledaly pochybení ani v postupu, který se týkal věcné příslušnosti, neboť v průběhu řízení došlo ke změně právní úpravy a tato změna se do určení věcné příslušnosti promítla.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém jeho rozsahu dovoláním, přičemž splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že v případě první otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Přípustnost dovolání v případě druhé otázky staví dovolatelka na tom, že daná otázka hmotného práva dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Dovolatelka formuluje následující otázky:
1. Je rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné, jestliže soud nezdůvodnil, proč důkazní návrhy žalobkyně neprovedl a nepřihlédl ke skutkovým tvrzením a právní argumentaci dovolatelky?
2. Je nesprávným úředním postupem organizační složky žalované jednání Krajského státního zastupitelství v Praze spočívající v tom, že trestní oznámení dovolateky vyřídí vyrozuměním o jeho odložení, že nedá dovolatelce procesní poučení o jejích právech, že dovolatelce nedoručí řádně písemnosti požadované zákonem a že nepřihlédne k námitkám a právní argumentaci dovolatelky obsažených v jejích podáních adresovaných státnímu zastupitelství v předmětném řízení?
Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatelka následně v obsáhlém dovolání rozvíjí výše uvedené otázky a uvádí procesní pochybení soudů obou stupňů, přičemž navrhuje dovolacímu soudu k
provedení řadu důkazů. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně změnil tak, že žalobnímu návrhu se zcela vyhovuje. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř, dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. Napadené rozhodnutí je postaveno na závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, když podání dovolatelky bylo vyloženo dle § 59 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“), podle jeho obsahu nikoli jako trestní oznámení, nýbrž jako podnět k přezkoumání postupu příslušníků Policie ČR a podle toho bylo v posuzovaném řízení také postupováno. Dovolatelka uvedený závěr dovoláním nikterak nezpochybňuje, resp. neuvádí, že příslušné orgány neměly její podání vykládat podle obsahu, tedy měly postupovat v rozporu s § 59 odst. 3 tr. ř. Dovolatelka tudíž dovoláním nebrojí proti právnímu závěru, na němž je napadené rozhodnutí postaveno. Naopak na vyřešení druhé dovolatelkou vymezené otázky napadené rozhodnutí nezávisí (srov. § 237 o. s. ř.). Tvrzená nepřezkoumatelnost rozhodnutí ani vady řízení nepředstavují zákonné dovolací důvody, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud rovněž nevyhověl návrhu žalobkyně na provedení navržených důkazů, neboť ty lze obecně provádět jen k prokázání důvodu dovolání, což v případě jediného dovolacího důvodu spočívajícího v nesprávném právním posouzení věci nepřichází pojmově do úvahy. Proto ani občanský soudní řád ve znění od 1. 1. 2013 neobsahuje ustanovení obdobné ustanovení § 243a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012. Dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. 10. 2015
JUDr. František Ištávnek předseda senátu