USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně Z. Š., proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zaplacení 120 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 44/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2025, č. j. 14 Co 60/2025-161, takto:
I. Dovolací řízení se v rozsahu výroku II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2025, č. j. 14 Co 60/2025-161, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 11. 2024, č. j. 14 C 44/2020-143, ve výroku II, jímž bylo zastaveno dovolací řízení, zastavuje; jinak se dovolání odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 120 000 Kč představované zadostiučiněním za nemajetkovou újmu ve výši 60 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí a ve výši 60 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. 11. 2024, č. j. 14 C 44/2020-143, zamítl žádost žalobkyně o prodloužení lhůty ze dne 4. 10. 2024 (výrok I), zastavil dovolací řízení (výrok II) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobkyně odmítl odvolání žalobkyně proti výroku I usnesení soudu prvního stupně (výrok I), potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II (výrok II), změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku III tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok III), a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení (výrok IV).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání. Usnesením ze dne 10. 6. 2025, č. j. 14 C 44/2020-171, doručeným žalobkyni dne 30. 6. 2025, vyzval soud prvního stupně žalobkyni, aby ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení tohoto usnesení doložila své právnické vzdělání, či aby soudu předložila podepsanou plnou moc advokáta pro dovolací řízení a jím sepsané dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2025, č. j. 14 Co 60/2025-161, s tím, že nebude-li do 20 dnů ode dne doručení této výzvě vyhověno, soud dovolací řízení zastaví.
Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobkyně není dle § 238 odst. 1 písm. e) a písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu odmítnuto odvolání žalobkyně proti výroku I usnesení soudu prvního stupně, a jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Ve zbývajícím rozsahu musí být dovolatel podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Ustanovení § 241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání.
Výjimku stanoví § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. Podle § 104 odst. 2 o.
s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.). Z dovolání nevyplývá, že by žalobkyně byla právně zastoupena. Žalobkyně neprokázala ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že sama má právnické vzdělání.
Z uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci nebyla splněna zákonem stanovená podmínka povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí ve spojení s ustanovením § 243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. a dovolací řízení zastavil (ve smyslu ustanovení § 241b odst. 3 věta třetí o. s. ř.). Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 9. 2025
Mgr. Vít Bičák předseda senátu