U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci
žalobce: J. K., zastoupeného JUDr. Ladislavem Kreslem, advokátem se sídlem
Plešivec II 371, Český Krumlov, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo
spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o zaplacení 1,933.333,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 116/2011,
o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2013,
č. j. 30 Cdo 328/2013 – 124, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (viz čl. II bod 7. zákona č.
404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání žalobce, neboť nemá náležitosti
vyžadované § 241a odst. 2 o. s. ř.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být vedle obecných náležitostí (stanovených
§ 42 odst. 4 o. s. ř.) v dovolání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v
jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí
dovolání. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto,
že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu
dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za
dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné podle
ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky
hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno,
o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené
rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013,
uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dostupné
též na www.nsoud.cz).
Ke splnění předpokladů přípustnosti žalobce v dovolání ničeho neuvedl, toliko
uvedl, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci, když jde konkrétně o nesprávné posouzení obvyklé ceny podle ustanovení §
2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., a dále vedl obsáhlou polemiku s odvolacím
soudem, na základě jakých skutečností odvolací soud učinil závěr o obvyklé ceně
nemovitosti, z čehož pak dovodil, že prodejem nemovitosti žalobce v soudní
exekuci škoda nevznikla, když výtěžek z dražby mu byl posléze vydán.
Žalobce ve svém dovolání především vůbec neuvádí, že by se odvolací soud při
řešení otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo že by tato otázka v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena, ani že je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V důsledku toho
není v dovolání uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání. Tento zákonný požadavek přitom vychází z účelu
dovolacího řízení, tj. sjednocení judikatury obecných soudů.
Tato vada nevymezení přípustnosti, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat,
nebyla dovolatelem odstraněna v zákonné lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř. a § 243b
o. s. ř.).
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2014
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu