Žalobkyně v dovolání vytýká tomuto rozhodnutí, že „spočívá na nesprávném právním posouzení věci“; že „vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování“; že nesprávně vyložil pojem „přiměřené zadostiučinění“.
Tyto námitky dovolatelky nejsou opodstatněné. Posuzovaný výrok I. rozsudku odvolacího soudu se opírá o správné zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci
a stojí též na správných právních závěrech. S podrobným odůvodněním zde lze zcela odkázat na velmi podrobné a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 1. – 7. žalovaným bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1, §150 a § 151 odst. 1 o.s.ř.
O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 8. žalovaným v novém řízení, v původním řízení i v řízení dovolacím rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2004
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu