30 Cdo 2132/2024-807
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Karlem Svobodou, Ph.D., v právní věci žalobce Libora Kubaly, IČO 48414204, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, č. j. 91 Co 187/2023-736, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 3. 2023, č. j. 10 C 6/2016-719, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 9. 2020, č. j. 10 C 6/2016-501, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2021, č. j. 91 Co 417/2020-531, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 3. 2021, č. j. 10 C 6/2016-533, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 8. 2022, č. j. 10 C 6/2016-704, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2021, č. j. 91 Co 366/2022-714 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 2. 2023, č. j. 10 C 6/2016-717, takto:
I. Dovolací řízení proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, č. j. 91 Co 187/2023-736, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 3. 2023, č. j. 10 C 6/2016-719, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 2. 2023, č. j. 10 C 6/2016-717, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 3. 2021, č. j. 10 C 6/2016-533, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 9. 2020, č. j. 10 C 6/2016-501 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 8. 2022, č. j. 10 C 6/2016-704, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2021, č. j. 91 Co 417/2020-531 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2022, č. j. 91 Co 366/2022-714 se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 3. 2023, č. j. 10 C 6/2016-719, zastavil řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2021, č. j. 91 Co 209/2021-629 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II).
2. Napadeným usnesením ze dne 28. 6. 2023, č. j. 91 Co 187/2023-736, Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání dne 18. 9. 2023, spolu s žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 11. 2023, č. j. 10 C 6/2016-782, bylo řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků zastaveno pro překážku věci rozhodnuté, neboť žalobci již nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno, a to usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 9. 2020, č. j. 10 C 6/2016-501, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2021, č. j. 91 Co 417/2020-531. Městský soud v Praze potvrdil výše uvedené usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro překážku věci rozhodnuté svým usnesením ze dne 26. 1. 2024, č. j. 91 Co 30/2024-801.
4. Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč.
5. Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 4. 2024, č. j. 10 C 6/2016-804, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, č. j. 91 Co 187/2023-736, podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
6. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že vyzval-li soud prvního stupně poplatníka k zaplacení soudního poplatku za dovolání, bylo rovněž na soudu prvního stupně, aby dovolací řízení zastavil ve smyslu § 9 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, v daném případě však Nejvyšší soud z důvodu hospodárnosti řízení o dovolání proti předmětnému usnesení odvolacího soudu zastavil, jak je shora uvedeno, neboť z postoje dovolatele v tomto řízení je zřejmé, že dovolatel pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Žalobce tak zneužívá svého práva na soudní ochranu, přičemž takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
7. Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 3. 2023, č. j. 10 C 6/2016-719, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 2. 2023, č. j. 10 C 6/2016-717, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 3. 2021, č. j. 10 C 6/2016-533 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 9. 2020, č. j. 10 C 6/2016-501 pokračovat.
8. Nejvyšší soud proto dovolací řízení proti výše uvedeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 podle § 243b a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).
9. Žalobce dále podal dovolání i proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 8. 2022, č. j. 10 C 6/2016-704, které však bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2022, č. j. 91 Co 366/2022-714, které bylo žalobci doručeno 19. 11. 2022. Dovolací soud proto řízení proti uvedenému usnesení podle § 243b a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil.
10. Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 2. 2021, č. j. 91 Co 417/2020-531, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 9. 2020, č. j. 10 C 6/2016-501, kterým bylo rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce pro dovolací řízení. Usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 4. 4. 2021. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2022, č. j. 91 Co 366/2022-714, zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne 3. 8. 2022, č. j. 10 C 6/2016-704 a zastavil řízení o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 19. 11. 2022.
11. Žalobce napadl popsaná usnesení odvolacího soudu dovoláním, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 18. 9. 2023. Podle ustanovení § 57 odst. 1 věty první o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Lhůta pro podání dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2021, č. j. 91 č. j. Co 417/2020-531, uplynula dne 4. 6. 2021, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2022, č.j. 91 Co 366/2022-714, uplynula dne 19. 1. 2023. Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti uvedeným usnesením Městského soudu v Praze podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první a § 218a o. s. ř. jako opožděné odmítl, neboť bylo podáno po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., jejíž zmeškání podle ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. nelze prominout.
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 9. 2024
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu