30 Cdo 2155/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl soudem Mgr. Vítem Bičákem v
právní věci žalobkyně REMA Systém, a. s., identifikační číslo osoby 64510263,
se sídlem v Praze 4, Budějovická 1667/64, zastoupené JUDr. Tomášem Sequensem,
advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, proti žalovaným 1) České
republice – Ministerstvu životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická
1442/65, 2) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2,
Vyšehradská 424/16, 3) České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v
Praze 1, Letenská 525/15, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8 C 151/2013, o dovolání žalované 1)
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2017, č. j. 35 Co
459/2016-182, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 260 000 Kč s příslušenstvím jako
zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nepřiměřenou
délkou správního řízení vedeného Ministerstvem životního prostředí pod sp. zn. 21841/ENV/12. Předmětem tohoto řízení byla žádost žalobkyně o zápis
provozovatele kolektivního systému oprávněného k zajištění financování
nakládání s historickým elektrozařízením ve skupině 3 dle přílohy č. 7 zákona
č. 185/2001 Sb., o odpadech, do Seznamu výrobců elektrozařízení. Vzhledem k tomu, že podání, kterým žalobkyně uplatnila svůj nárok, nesplňovalo
dle názoru Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“)
náležitosti řádného návrhu stanovené v § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 a 2 o. s. ř., vyzval soud prvního stupně žalobkyni usnesením ze dne 25. 8. 2016, č. j. 8
C 151/2013-163, podle § 43 odst. 1 o. s. ř., aby své podání ve lhůtě 20 dnů
doplnila a opravila, a poučil ji podle § 43 odst. 2, že podání odmítne,
nebude-li přes výzvu řádně doplněno a v řízení nebude možné pro tento
nedostatek pokračovat. Žalobkyně na toto usnesení reagovala podáním ze dne 19. 9. 2016, nicméně soud
prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neodstranila vytýkané vady, a proto
usnesením ze dne 11. 10. 2016, č. j. 8 C 151/2013-170, podání žalobkyně ze dne
8. 11. 2013 odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení (výrok II). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným
usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se podání žalobkyně ze
dne 8. 11. 2013 neodmítá, když podle odvolacího soudu je žaloba projednatelná a
soud prvního stupně neměl důvod k jejímu odmítnutí postupem podle § 43 odst. 2
o. s. ř. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná 1) (dále též „dovolatelka“),
zastoupená pověřeným zaměstnancem s doloženým právnickým vzděláním, včasným
dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 ve spojení s § 218
písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť bylo podáno někým,
kdo k dovolání není oprávněn. K podání dovolání je účastník řízení oprávněn jen tehdy, vznikla-li mu
rozhodnutím odvolacího soudu procesní újma, která může být zrušením rozhodnutí
odvolacího soudu napravena. Dovolání tudíž může podat jen účastník, jehož
nároku nebylo zcela vyhověno nebo jemuž byla naopak soudem uložena povinnost –
tzv. subjektivní přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, publikované v časopise Soudní judikatura
pod č. SJ 3/1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29
Odo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu,
svazek 2, pod č. C 154). Dovolání žalované míří proti usnesení odvolacího soudu, kterým jí nebyla
způsobena žádná újma. Napadené rozhodnutí se týká čistě procesních práv a
povinností žalobkyně, neboť jím odvolací soud změnil výrok usnesení soudu
prvního stupně o odmítnutí podání žalobkyně.
Rozhodnutím odvolacího soudu nijak
nebylo zasaženo do sféry práv a povinností žalované, tím spíše jí napadeným
rozhodnutím nemohla být způsobena újma. Lze tedy uzavřít, že podmínky
subjektivní přípustnosti dovolání v tomto případě naplněny nejsou a dovolání
tak bylo podáno osobou, která k němu není oprávněna. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b,
§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. června 2017
Mgr. Vít Bičák
pověřený člen senátu