30 Cdo 2175/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla
Podolky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobců
A/ J. K. a B/ D. K., oba zastoup. advokátkou, proti žalovaným 1/ A. W. a 2/ J.
W., o 165.453,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 C 178/96, o
dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. prosince
1998, č.j. 24 Co 423/98-69, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 21. července
2000, č.j. 24 Co 423/98-109, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 165.453,- Kč a změnil jej ve výroku o
náhradě nákladů řízení, jejichž výše nebyla podle závěrů odvolacího soudu
správně určena. Dovolání k otázce, kdy počíná běh prekluzivní lhůty pro
uplatnění práv z odpovědnosti za vady při prodeji věci v případě, že možnost
věc si prohlédnout je ztížena a není možné provést prohlídku bez zásahu do
věci, nepřipustil. Při rozhodování o věci samé vycházel ze skutkových zjištění
soudu prvního stupně, doplněných o zjištění obsahu korespondence účastníků a
upřesňující výpověď žalobce. Se zřetelem k tvrzení žalobců, že žalovaní při
prodeji domu zatajili některé jeho vady a tudíž kupní cena měla být nižší než
dohodnutá,shledal jako právní důvod žaloby o zaplacení 165.453,- Kč nárok na
slevu z kupní ceny z titulu odpovědnosti za vady prodávané věci. V odůvodnění
rozsudku uvedl, že občanský zákoník obsahuje speciální
ustanovení o odpovědnosti za vady při prodeji (koupi) věci
(§ 588 a násl. obč. zák.), v obecných ustanoveních o závazkovém právu (§ 488
obč.zák. a násl.) se proto uplatní jen podpůrně, pokud speciální ustanovení
úpravu neobsahují. Ve smyslu ust. § 599 odst. 1 obč. zák. musí kupující
uplatnit vady u prodávajícího bez zbytečného odkladu; práva z odpovědnosti za
vady se může kupující domáhat u soudu, jen jestliže vady vytkl nejpozději do
šesti měsíců, jde-li o vady krmiv, do tří týdnů a jde-li o vady zvířat,
do šesti týdnů po převzetí věci. Kupující může žalobou u soudu uplatnit jen
práva z odpovědnosti za vady za ty konkrétní dodatečně najevo vyšlé vady
koupené věci, které prodávajícímu vytkl ve lhůtě uvedené v ust. § 599 odst.
1 obč. zák. V té souvislosti odvolací soud připomněl rozhodnutí publikované pod
R 54/74 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vydávané Nejvyšším soudem
(Nejvyšším soudem ČSFR v době do 31. 12. 1992). Protože žalobci převzali
nemovitost od žalovaných dne 1. 12. 1995, což vyplynulo ze shodných výpovědí
účastníků, je nutno odvíjet šestiměsíční lhůtu ve smyslu ust. § 599 odst. 1
obč. zák. od tohoto data, neboť v této lhůtě měli žalobci u žalovaných
uplatnit vady věci. Žalobci však vytkli žalovaným vady nemovitosti poprvé
přípisem ze dne 25. 6. 1996, což rovněž nebylo zpochybňováno, tedy po uplynutí
uvedené šesti měsíční lhůty. Ježto tato lhůta je lhůtou prekluzivní, nárok
žalobců na poskytnutí slevy z kupní ceny z titulu odpovědnosti žalovaných za
vady prodané věci zanikl. Dovolání k otázce, jak byla uvedena ve výroku
rozsudku odvolacího soudu, odvolací soud nepřipustil s odůvodněním, že tato
otázka byla soudní judikaturou vyřešena.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobci vyslovili nesouhlas
s názorem vysloveným odvolacím soudem, že šestiměsíční prekluzivní lhůtu
(rozumí se k uplatnění odpovědnosti za vady prodané věci) nutno odvíjet od 1.
12. 1995, kdy žalobci nemovitost převzali. Odkázali na ust. § 504 obč. zák., s
nímž se soud nevypořádal; počátek běhu lhůty toto ustanovení váže na možnost
prohlídky věci. Žalobci měli k dispozici znalecký posudek, podle kterého byl
dům v perfektním stavu a bez vad. Je proto nelogické, namítali žalobci, aby
podrobně prohlíželi střechu a odtrhávali trámy domku. Možnost prohlídky vznikla
až v konkrétní situaci, kdy žalobci vyšli na střechu domku
připevnit anténu. Protože počátek lhůty se váže na možnost prohlídky věci,
nikoli na prohlídku samu a při předání nemovitosti na základě uzavřené kupní
smlouvy vadu nebylo možno zjistit, vyslovili žalobci přesvědčení, že rozsudek
odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen,
spočívá na nesprávném právním názoru. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní
stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o.s.ř.); navrhli, aby dovolací soud oba
rozsudky (rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně) zrušil a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu
oprávněným a že dovolání splňuje po formální i obsahové stránce náležitosti,
které ust. § 241 odst. 1, 2 o.s.ř. pro dovolání určuje.
Ježto dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, jímž
byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, zabýval se dovolací
soud předně posouzením přípustnosti dovolání jako mimořádného opravného
prostředku proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Na přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 o.s.ř. nelze v
posuzované věci usoudit; žalobci (dále dovolatelé) žádnou z vad taxativně
uvedených v ust. § 237 odst. 1 o.s.ř., pro něž je dovolání vždy přípustné,
nevytýkají a dovolací soud, který k vadám ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. a/
- g/ o.s.ř. přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o.s.ř.) neshledal, že
by napadený rozsudek odvolacího soudu některou z těchto vad trpěl.
V posuzované věci přípustnost dovolání není založena ani ve smyslu ust.
§ 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.; rozsudek soudu prvního stupně, který byl ve
výroku o věci potvrzen rozsudkem odvolacího soudu, je prvním rozsudkem ve věci,
takže základní předpoklad z hlediska ust. § 238 odst. 1 písm. b/
o.s.ř. není dán a není založen ani výrokem rozsudku odvolacího soudu ve smyslu
ust. § 239 odst. 1 o.s.ř.
Jelikož odvolací soud nevyhověl návrhu žalobců na vyslovení
přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, jímž byl
potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, ale žalobci dovolání
podali, bylo na dovolacím soudu, aby posoudil, zda napadené rozhodnutí
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o.s.ř.).
Kladným závěrem dovolacího soudu o této otázce se dovolání stane
přípustným. Za rozhodnutí odvolacího soudu, které je po právní
stránce zásadního významu se považují rozhodnutí řešící právní otázku, která
nebyla judikaturou soudů vyšších stupňů řešena, nebo jejíž výklad se v
rozhodovací praxi těchto soudů neustálil, nebo odvolací soud posoudil právní
otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů. Přípustnost
dovolání ve smyslu ust. § 239 odst. 2 o.s.ř. je tedy podmíněna
zásadním významem rozhodnutí po právní stránce pro poměry
obdobných sporů; to samozřejmě za předpokladu, že takovýto kvalifikovaný význam
má rozhodnutí odvolacího soudu pro věc samu.
Dovolatelé poukázali na znění právní věty judikátu R 45/1974 Sb.
soudních rozhodnutí a stanovisek, na nějž odvolací soud odkázal, a
argumentovali ve prospěch závěru, že označený judikát nevystihuje podstatu
dovolateli předestřené právní otázky významné pro závěry ve věci. Vytkli, že
odvolací soud se věcí nezabýval z pohledu ust. § 504 obč. zák. (po
novele), jímž občanský zákoník váže počátek lhůty k uplatnění nároku (rozumí se
nároku z odpovědnosti za vady) na možnost prohlídky věci, nikoli na prohlídku
samu. V posuzované věci tato možnost dovolatelům vznikla až v konkrétní
situaci, při níž měli příležitost vytýkanou vadu zjistit.
Při řešení sporné právní problematiky není odkaz odvolacího soudu na
rozhodnutí publikované pod R 45/1974 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
vydávané Nejvyšším soudem (Nejvyšším soudem ČSFR v době do 31. 12. 1992)
případný. Právní otázka, jíž je význam ztížení možnosti věc si prohlédnout,
včetně nemožnosti provést prohlídku bez zásahu do věci, pro počátek běhu
prekluzivní lhůty k uplatnění nároků za vady věci jím není řešena. Dovolací
soud tuto otázku shledal otázkou zásadního významu jak pro posuzovanou věc, tak
pro rozhodovací činnost soudů vůbec. Je proto ve smyslu ust. § 239 odst. 2
o.s.ř. opodstatněn závěr o přípustnosti dovolání v této věci a vymezen i důvod
dovolání, a sice nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ust. § 241 odst. 3
písm. d/ o.s.ř.
Dovolací soud vázán zjištěním skutkového stavu, z nějž odvolací soud
při rozhodování vycházel, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v napadeném
výroku; neshledal, že by odvolací soud pochybil ve svých závěrech o věci z
hlediska dovolacího důvodu ve smyslu ust. § 241 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.
Při jednání odvolacího soudu dovolatelé potvrdili správnost posouzení
uplatněného nároku soudem prvního stupně jako „nároku na slevu z titulu
odpovědnosti za vady\", tedy nároku z odpovědnosti za vady věci, jíž v
posuzované věci je nemovitost, kterou dovolatelé koupili od žalovaných jako
prodávajících.
Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., ve znění, jak vyplývá ze změn,
doplnění a úprav provedených pozdějšími předpisy (úplné znění zákona vyhlášeno
pod č. 47/1992 Sb. ve znění pozdějších zákonů), pojednává o závazkovém právu v
části osmé, z toho hlava první odd. 1-6 (§ 488 - § 587) obsahuje obecná
ustanovení, týkající se závazků; hlava druhá, upravující kupní smlouvu a
směnnou smlouvu, pojednává v odd. prvním o obecných ustanoveních o kupní
smlouvě (§ 588 - § 600). Ve smyslu ust. § 504 obč. zák., na nějž dovolatelé
odkazují, ale i ust. § 597, § 599 obč. zák. je uplatnění nároku z odpovědnosti
za vady jednostranný právní úkon nabyvatele (kupujícího), který přichází v
úvahu, jestliže dodatečně vyšla najevo vada věci, která tu byla již v době
rozhodné pro smlouvu. Podle systematického zařazení ust. § 504 obč. zák. a
tomuto ustanovení odpovídajícího § 597, § 599 obč. zák. je mezi těmito
ustanoveními vztah obecného a zvláštního. Ust. § 504 obč. zák., zařazené v
obecných ustanoveních závazkového práva, vymezuje oprávněný subjekt k uplatnění
nároku z vad jako nabyvatelele, tedy obecně; ust. § 599, zařazené v hlavě
druhé, odd. 1, pojednává o uplatnění vad v souvislosti s kupní smlouvou, jej
vymezuje jako kupujícího. Zatímco podle ust. § 504 obč. zák. může nabyvatel
uplatnit u soudu nárok z odpovědnosti za vady, jestliže tyto vady vytkl ve
stanovené lhůtě bez zbytečného odkladu po té, kdy měl možnost věc prohlédnout,
kupující se může práva z odpovědnosti za vady ve smyslu ust. § 599 odst. 1 obč.
zák. domáhat u soudu, jestliže vady vytkl nejpozději ve stanovených lhůtách po
převzetí věci. Ke skutkové podstatě nároku z odpovědnosti za vady tedy patří
nejen úplatná smlouva a vadné plnění, ale i včasné vytknutí vad. Zatímco
počátek lhůty k vytknutí vady podle ust. § 504 obč. zák. je vztahován na dobu
možnosti věc prohlédnout, ust. § 599 odst. 1 obč. zák. váže počátek této lhůty
ke dni převzetí věci. Závěr o vztahu ust. § 504 obč. zák. k ust. § 597, § 599
obč. zák. jako vztahu obecného ustanovení k ustanovení zvláštnímu vede v
případě odchylnosti úpravy k závěru o aplikaci interpretační zásady, podle níž
právní předpis (ustanovení) speciální ruší - za předpokladu stejných podmínek -
právní předpis (ustanovení) obecný, pokud oba předpisy nemohou platit zároveň.
Ve vzájemném vztahu obecné a speciální normy platí norma speciální. Ježto ust.
§ 597, § 599 odst. 1 obč. zák. je ve vztahu k ust. § 504 obč. zák. ustanovením
zvláštním, platí pro délku a průběh lhůt, včetně jejich počátku, úprava
provedená ust. § 599 odst. 1 obč. zák. a počátek lhůty k vytknutí vady
kupujícím se upíná ke dni převzetí věci. Uvedená lhůta je propadnou, k čemuž je
soud povinen přihlédnout vždy, i když námitky v tomto smyslu nebyly vzneseny.
Ohledně povahy této lhůty platí obecná úprava ust. § 504 věta třetí obč. zák.,
neboť ve vztahu k právní úpravě kupní smlouvy občanský zákoník neobsahuje
zvláštní ustanovení, jímž by povaha lhůty ve smyslu ust. § 599 odst. 1 obč.
zák. byla upravena jinak.
Běh prekluzivní lhůty k vytknutí vad věci kupujícím prodávajícímu pro
uplatnění práva z odpovědnosti za vady u soudu stanoví občanský zákoník
uplynutím určené lhůty po převzetí věci (§ 599 odst. 1 obč. zák.),
tedy ve vztahu k objektivní okolnosti. Tato lhůta je upravena natolik
jednoznačně a určitě, že za předpokladu spolehlivých skutkových
zjištění o převzetí věci nelze o počátku jejího běhu uvažovat jinak,
než ve smyslu výše uvedené objektivní okolnosti. Převzetím věci získal kupující
možnost věc prohlédnout a případně ověřit její skutečný stav se stavem, o němž
jej informoval prodávající. Kupující tak může učinit osobně nebo
prostřednictvím třetí osoby; okolnosti, pro které tak v zákonně stanovené lhůtě
neučinil, jsou právně nerozhodné.
Dovolací soud proto shledal rozsudek odvolacího soudu z hlediska
posuzované právní problematiky správným. Protože dovoláním napadené rozhodnutí
netrpí ani žádnou z vad ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/
o.s.ř., k níž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242
odst. 3 o.s.ř.), posuzuje-li důvodnost přípustného dovolání, dovolací soud
dovolání žalobců ve smyslu ust. § 243b odst. 1 věta před středníkem zamítl.
V dovolacím řízení úspěšným žalovaným náklady nevznikly, bylo proto o
nákladech tohoto řízení rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, §
142 odst. 1 o.s.ř., jak je patrno z výroku tohoto rozsudku.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. prosince 2000
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková