30 Cdo 2180/2003
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní
věci žalobce P. H., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému R. O.,
zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené
u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 19 C 41/99, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. května 2003, č. j. 13 Co
382/2000-195, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. května 2003, č. j. 13 Co
382/2000-195, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 21.3.2000, č. j. 19 Co 41/99-86, zamítl
žalobní návrh žalobce, aby bylo určeno, že „vlastníkem bytové jednotky č.
1748/12
o velikosti 1 + 3 v domě č. p. 1748 stojícího na parc. č. st. 5676 a zapsaného
na LV
č. 7931 pod označením „Byty a nebytové prostory ve vlastnictví“ pro obec 001 Z.
a katastrální území 01 Z. včetně spoluvlastnického podílu na společných částech
domu o velikosti 89/1490 uvedených na LV č. 7931 pod označením „Dům s byty a
nebytovými prostory na cizím pozemku“ je žalobce“ (výrok I.); rozhodl že
žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 6.450,-
Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).
Vycházel ze závěru, že „předmětnou nemovitost“ nabyl žalovaný na základě kupní
smlouvy uzavřené se žalobcem dne 31.8.1998.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15.5.2003, č. j.
13 Co 382/2000-195, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil a určil,
že „žalobce je vlastníkem bytové jednotky č. 1748/12 o velikosti 1 + 3 v domě
č. p. 1748 stojícím na parc. č. st. 5676 a zapsaném na LV č. 7931 pod označením
„Byty a nebytové prostory ve vlastnictví“ pro obec 001 Z. a katastrální území
01 Z., včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu o velikosti
89/1490, uvedených na LV č. 7931 pod označením „Dům s byty a nebytovými
prostory na cizím pozemku“. Dospěl k závěru, že „nabývá-li se vlastnictví k
nemovitostem dnem vkladu, musí mít listina o právním úkonu, na základě níž je
toto právo konstituováno, především všechny podstatné náležitosti tohoto
právního úkonu, a to ke dni podání návrhu na vklad… pokud tyto náležitosti v té
době nemá, nepřísluší katastrálnímu úřadu v řízení o povolení vkladu tyto
nedostatky odstraňovat, neboť tím nelze zhojit nedostatek perfektního právního
úkonu zpětně ke dni, kdy na jeho základě má dojít k nabytí vlastnictví“; že v
posuzovaném případě „s návrhem na vklad předmětné kupní smlouvy do katastru
nemovitostí u Katastrálního úřadu ve Z., který zde byl podán 9.9.1998, nebylo
tomuto katastrálnímu úřadu předloženo žádné vyhotovení kupní smlouvy ze dne
31.8.1998, které by obsahovalo podpis žalovaného jako projev jeho vůle v
zákonem předepsané formě, jímž by byl dovršen tento dvoustranný právní úkon“;
že „nesprávný postup katastrálního úřadu, v řízení o návrhu na vklad této
smlouvy, který namísto toho aby návrh na vložení takové smlouvy do katastru
zamítl, odstraňoval nedostatky v jejích podstatných náležitostech, nemohl
založit věcně právní účinky tohoto právního úkonu, tedy vlastnictví žalovaného
ke dni 9.9.1998“.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání. Namítá především, že napadený
rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když odvolací soud
vycházel ze závěru, že „k návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu musí být
vždy připojena listina, na základě které má být zapsáno právo do katastru
nemovitostí, přičemž takováto listina … musí mít všechny podstatné náležitosti
ke dni podání návrhu na vklad“ a „jestliže v dané věci s návrhem na zahájení
řízení o povolení vkladu práva vlastnického do katastru nemovitostí dle kupní
smlouvy ze dne 31.8.1998, který byl Katastrálnímu úřadu ve Z. doručen dne
9.9.1998 nebylo předloženo žádné vyhotovení kupní smlouvy ze dne 31.8.1998,
které by obsahovalo jeho podpis jako projev vůle v zákonem předepsané formě,
jímž by byl dovršen tento dvoustranný právní úkon a tento nedostatek (tj.
předložení takové smlouvy) byl posléze odstraňován v řízení před katastrálním
úřadem, pak takový postup katastrálního úřadu, včetně rozhodnutí
o povolení vkladu byl nesprávný a nemohl založit věcně právní účinky tohoto
právního úkonu, tedy jeho vlastnictví ke dni 9.9.1998“.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po
1.1.2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona
č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho
odůvodnění - po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle
občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání
proti němu podané
i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod
17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle „dosavadních
právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do
31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.), po zjištění,
že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu
oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a
že jde o rozsudek, proti kterému je dovolání přípustné (238 odst. 1 písm. a/
o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1,
věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V posuzovaném případě bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno, že návrh
na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle předmětné kupní
smlouvy byl předložen Katastrálnímu úřadu ve Z. dne 9.9.1998; že vyhotovení
smlouvy, podle níž byl navržen vklad, které bylo předloženo společně s návrhem
na vklad, neobsahovalo podpis žalovaného; že vyhotovení předmětné smlouvy
obsahující také podpis žalovaného bylo katastrálnímu úřadu předloženo dne
2.2.1999; že vklad vlastnického práva podle dané smlouvy do katastru
nemovitostí byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu ve Z. ze dne 2.2.1999,
sp. zn. 110 – V4 – 5168/98.
Dovolatel v dovolání nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že „k návrhu
na zahájení řízení o povolení vkladu musí být vždy připojena listina, na
základě které má být zapsáno právo do katastru nemovitostí, přičemž takováto
listina … musí mít všechny podstatné náležitosti ke dni podání návrhu na vklad“
a „jestliže v dané věci s návrhem na zahájení řízení o povolení vkladu práva
vlastnického do katastru nemovitostí dle kupní smlouvy ze dne 31.8.1998, který
byl Katastrálnímu úřadu
ve Z. doručen dne 9.9.1998 nebylo předloženo žádné vyhotovení kupní smlouvy
ze dne 31.8.1998, které by obsahovalo jeho podpis jako projev vůle v zákonem
předepsané formě, jímž by byl dovršen tento dvoustranný právní úkon a tento
nedostatek (tj. předložení takové smlouvy) byl posléze odstraňován v řízení
před katastrálním úřadem, pak takový postup katastrálního úřadu, včetně
rozhodnutí
o povolení vkladu byl nesprávný a nemohl založit věcně právní účinky tohoto
právního úkonu, tedy jeho vlastnictví ke dni 9.9.1998“. Tato námitka je
opodstatněná.
Podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. lze dovolání odůvodnit tím, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na
zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění (skutkové
podstaty), jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a
povinnosti. Při aplikaci práva jde tedy o to, zda byl použit správný právní
předpis a zda byl také správně vyložen.
Právní úkon, na jehož podkladě je navrhován vklad práva do katastru
nemovitostí, zkoumá katastrální úřad v řízení o povolení vkladu z hledisek,
která jsou taxativně vypočtena v ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů (dále již jen „zákon č. 265/1992 Sb.“). Předmětem
zkoumání katastrálního úřadu proto nejsou všechny aspekty platnosti
posuzovaného právního úkonu (§ 37 a násl. obč. zák.), ale jen ty z nich, které
jsou v ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. uvedeny.
Řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí se zahajuje na návrh
účastníka (účastníků) řízení (§ 4 odst. 1 a 2 zákona č. 265/1992 Sb.).
Ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb. vymezuje zákonem požadované
náležitosti, které návrh na zahájení řízení o povolení vkladu musí obsahovat;
ustanovení § 4 odst. 4 zákona
č. 265/1992 Sb. pak vypočítává listiny, jež musí být s návrhem předloženy jako
jeho příloha.
Jednou z listin, která podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1992
Sb. musí být přílohou návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu je listina,
na základě které má být zapsáno právo do katastru, nebo její úředně ověřený
opis (kopie) v počtu o dva větším, než je počet účastníků řízení; jedná-li se
o směnu nemovitostí evidovaných v obvodu více katastrálních úřadů, v počtu
ještě dva větším pro každý další katastrální úřad.
Jestliže návrh na zahájení řízení o povolení vkladu nemá náležitosti uvedené
v ustanovení § 4 odst. 3 a 4 zákona č. 265/1992 Sb., katastrální úřad vyzve
navrhovatele, aby ve stanovené lhůtě odstranil tyto nedostatky návrhu; současně
ho upozorní, že v případě neodstranění nedostatků návrhu bude řízení zastaveno.
Neodstraní-li navrhovatel nedostatky návrhu, katastrální úřad řízení zastaví (§
5 odst. 5 zákona č. 265/1992 Sb.).
Nepředloží-li tedy navrhovatel listinu, na základě které má být zapsáno právo
do katastru, nebo její úředně ověřený opis (kopie) v zákonem stanoveném počtu
vyhotovení, přes výzvu a poučení o následcích jejího nepředložení, katastrální
úřad řízení o povolení vkladu podle ustanovení § 5 odst. 5 zákona č. 265/1992
Sb. zastaví (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu České republiky ze dne 28.6.2000, sp. zn. Cpjn 38/98, k výkladu
ustanovení zákona
č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem,
ve znění pozdějších předpisů, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod č. 44, ročník 2000).
S ohledem na výše uvedené pak - logicky vzato - nemůže obstát závěr odvolacího
soudu, že nedostatek, spočívající v nepředložení „perfektní“ listiny,
na základě které má být zapsáno právo do katastru, společně s návrhem na
vklad, již nelze v průběhu řízení o návrhu na vklad odstranit. Pro rozhodnutí v
posuzovaném případu totiž není, z tohoto hlediska, podstatné, kdy byla smlouva,
podle níž byl vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí povolen,
předložena katastrálnímu úřadu, ale zda v okamžiku podání návrhu na vklad
skutečně existovala.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud
České republiky proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 1 část
věty za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§
243b odst.2, věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu
i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1, věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2004
JUDr. Roman
Fiala, v.r.
předseda
senátu