USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 1 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 103/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2017, č. j. 51 Co 313/2017-21, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 6. 2017, č. j. 15 C 103/2017-12, odmítl podání žalobce doručené soudu dne 10. 5. 2017 (výrok I), zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 8. 2017, č. j. 51 Co 313/2017-21, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu dovoláním (č. l. 23), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, a současně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního stupně o jeho žádosti rozhodl usnesením ze dne 23. 10. 2017, č. j. 15 C 103/2017-25, tak, že žádost žalobce o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 25. 1. 2018, č. j. 51 Co 474/2017-33, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl žalobce ústavní stížností, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 16. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 853/18, odmítl pro neodstranění vad návrhu. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 10. 2017, č. j. 15 C 103/2017-26, které bylo žalobci doručeno dne 1. 11. 2017, a opětovně usnesením ze dne 5. 2. 2018, č. j. 15 C 103/2017-35, které bylo žalobci doručeno dne 23. 2. 2018, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání.
Současně byl žalobce poučen, že nebude-li ve stanovené lhůtě ode dne doručení těchto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce však na výzvy soudu prvního stupně reagoval pouze novými žádostmi o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29.
9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 8. 2018
JUDr. Pavel Simon předseda senátu