30 Cdo 2194/2022-491
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobkyně D. K., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o obnovu řízení o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 173/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2017, č. j. 15 Co 391/2017-573, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 25. 2. 2014 domáhala obnovy řízení v řízení vedeném pod sp. zn. 26 C 173/2009. V žalobě zároveň žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 22. 6. 2017, č. j. 26 C 173/2009-546, kterým soud nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků pro obnovu řízení (výrok I) a zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce pro obnovu řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání ze dne 4. 12. 2017 (č. l. 575) při jehož podání nebyla zastoupena advokátem a ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání. Žalobkyně zároveň požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. O této žádosti bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 7. 2020, č. j. 26 C 173/2009-652, tak, že se žádost žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení zamítá, což následně potvrdil i soud odvolací usnesením ze dne 27. 10. 2020, č. j. 15 Co 354/2020-684.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byla žalobkyně jako dovolatelka právně zastoupena. Žalobkyně neprokázala ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že sama má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobkyně nebyla v tomto dovolacím řízení vyzvána, aby si zvolila zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání. Žalobkyně si vzhledem ke značnému množství jí podávaných dovolání musela být vědoma podmínky povinného zastoupení, když byla již mnohokrát poučena o následcích neodstranění takové vady.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 8. 2022
JUDr. Pavel Simon předseda senátu