30 Cdo 2199/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl ve věci projednání dědictví po M. J., narozené 23. 8.
1931, zemřelé dne 7. 6. 1997, za účasti 1/ pozůstalého manžela J.
J., 2/ pozůstalého syna P. F., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8
pod sp. zn. 20 D 944/97, o dovolání pozůstalého syna Petra Fiřta proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2001 č. j. 24 Co
119/2001-111, t a k t o :
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2001, č. j. 24 Co 119/2001-111,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 29. 6.
2001, č. j. 24 Co 119/2001-111, odmítl podle § 218 odst. 1 písm.
a/ občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) jako opožděné odvolání pozůstalého
syna P. F. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 10. 2000, č.
j. 20 D 944/97-94. Vyšel ze zjištění, že shora označené usnesení
soudu prvního stupně bylo doručeno tehdejšímu advokátovi P.
F. náhradním způsobem podle § 47 odst. 2 OSŘ. Zásilka obsahující zmíněné
usnesení byla uložena na poště dne 1. 11. 2000, nastoupila tedy
fikce doručení třetím dnem od uložení. Konec zmíněné třídenní lhůty připadl
na sobotu dne 4. 11. 2000, proto bylo, ve smyslu § 57 odst. 2 OSŘ, posledním
dnem uvedené lhůty pondělí 6. 11. 2000. Konec 15denní lhůty k odvolání připadl
na úterý 21. 11. 2000. Odvolání bylo podáno na poště dne 28.
11. 2000, tedy po lhůtě.
Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl pozůstalý syn P. F. (dále jen
dovolatel) dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil odkazem na ustanovení §
237 odst. 1 OSŘ s tím, že se jedná o rozhodnutí zásadního významu po
právní stránce. Tuto skutečnost nijak blíže neodůvodnil. Doplnil, že nelze
vyloučit ani přípustnost dovolání podle § 238, 238a a 239 OSŘ. Pokud jde o
dovolací důvody, v dovolání brojí zejména proti usnesení soudu prvního
stupně s tím, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci,
a je nepřezkoumatelné. Prvostupňové řízení je podle dovolatele postiženo
vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst.
2 písm. a/ OSŘ). Výklad odvolacího soudu týkající se fikce doručení usnesení
soudu prvního stupně považuje za sporný s tím, že mu odvolací soud svým
postupem brání v účasti na spravedlivém procesu. Navrhl zrušení rozhodnutí
soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatel v důvodech svého dovolání odkázal na ustanovení OSŘ po novelizaci
provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud
vychází z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb. jímž byl
změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti
rozhodnutím odvolacího soudu vydaným před účinností tohoto zákona nebo po
řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne
se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního
řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou – účastníkem řízení,
řádně zastoupeným v dovolacím řízení advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1
OSŘ, že bylo podáno ve lhůtě určené v ustanovení § 240 odst. 1 OSŘ a v
podstatě splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení § 241 OSŘ, se
dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť podle ustanovení §
236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího
soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) OSŘ, protože
směřuje proti usnesení, kterým odvolací soud odmítl odvolání proti rozhodnutí
soudu prvního stupně. Důvodem odmítnutí odvolání odvolatele odvolacím
soudem byla skutečnost, že z důvodů shora uvedených považoval odvolaní za
opožděné.
Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v § 237 odst.
1 OSŘ a (je-li dovolání přípustné) i k jiným vadám řízení, které mohly
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán
uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil
(§ 242 odst. 1 a 3 OSŘ). Jelikož jiné vady nebyly v dovolání zmíněny a z obsahu
spisu nevyplývají, Nejvyšší soud zkoumal, zda řízení je postiženo vadou
tvrzenou dovolatelem. Ten, i když to výslovně neuvedl, napadá usnesení
odvolacího soudu z pozice dovolacího důvodu podle § 237 odst. 1 písm. f/ OSŘ,
tj. že mu jako účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu
odňata možnost jednat před soudem.
V rozhodnutích uveřejněných pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších Nejvyšší soud
opakovaně vysvětlil, že za “postup soudu v průběhu řízení” je možno považovat
jen činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoli
vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit a
ukončit. Rozhodnutím odvolacího soudu o odmítnutí odvolání (v něm projeveným
hodnotícím úsudkem, že odvolání je opožděné) tedy zmatečnost podle § 237 odst.
1 písm. f/ OSŘ založit nelze.
Po obsahové stránce však dovolatelovy argumenty vystihují i dovolací důvod dle
§ 241 odst. 3 písm. b/ OSŘ, jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je
postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci (potud, že jsou zpochybněny výsledky šetření o okolnostech doručení).
Stejnopis písemného vyhotovení usnesení soudu prvního stupně byl doručován
advokátu dovolatele do vlastních rukou (§ 158 odst. 2 OSŘ). Podle ustanovení §
47 odst. 2 OSŘ nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních
rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel
vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na
oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel
písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem
vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se
poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení
nedozvěděl.
Z tohoto předepsaného postupu vyplývá, že řádné doručení zásilky
uložením na poště předpokládá předchozí oznámení (výzvu) příslušného
doručovatele o datu a hodině, kdy bude učiněn další pokus o doručení.
Doručenka je listinou, která má povahu listiny veřejné a která se od listin
soukromých liší (§ 134 OSŘ) svou důkazní silou, protože potvrzuje, není-li
dokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno. Povahu veřejné listiny
má doručenka pouze tehdy, jsou-li na ní vyplněny čitelně všechny předepsané
údaje. V daném případě (jak je patrno ze spisu) na doručence, která má dokládat
náhradní doručení písemnosti určené do vlastních rukou advokáta dovolatele
(usnesení soudu prvního stupně), je vyznačen jen údaj, že zásilka
byla uložena na poště dne 1. 11. 2000. Chybí údaj o tom, kdy bylo
učiněno oznámení o tom, kterého dne a ve kterou hodinu měla být zásilka znovu
doručována po prvním nezdařeném pokusu o doručení. Příslušná rubrika totiž
zůstala nevyplněna. Jsou-li údaje na doručence neúplné, je třeba poštu vyzvat k
domu, aby potřebné údaje doplnila, jinak nelze dojít k závěru, že bylo řádně
doručeno. Závěr o opožděnosti (nebo naopak o včasnosti) opravného prostředku
(zde odvolání) vždy vyplývá z šetření soudu o okolnostech doručení rozhodnutí,
proti němuž opravný prostředek směřuje. V přezkoumávaném případě zůstalo
šetření odvolacího soudu neúplné, protože shora uvedené skutečnosti nevzal v
úvahu. Požadavek na provedení tohoto šetření vyplývá z toho, že jeho případná
neúplnost nebo nesprávnost, a jemu odpovídající nesprávnost závěru o
opožděnosti odvolání, se dotýkají základního procesního práva účastníka na
opravný prostředek proti prvoinstančnímu rozhodnutí, resp. na jeho věcné
projednání (článek 90 zákona č. 1/1993 Sb. Ústavy České republiky, článek 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva ČNR
č. 2/1993 Sb., ustanovení § 201 OSŘ). Z uvedeného plyne, že závěr odvolacího
soudu o tom, že usnesení soudu prvního stupně bylo náhradně doručeno
dne 6. 11. 2000 nemůže obstát, protože z doručenky je
zřejmé, že pošta nedodržela postup stanovený v § 47 odst. 2 OSŘ.
Usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání podle § 218 odst. 1 písm. a/ OSŘ,
co do šetření podmínek náhradního doručení rozsudku soudu prvního stupně
spočívá na závěrech zatížených jinou vadou řízení ve smyslu § 242 odst. 3
(§ 241 odst. 3 písm. b/) OSŘ, nemůže logicky být považováno za
správné. Proto je Nejvyšší soud podle § 243b odst. 1,2 OSŘ zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2001
JUDr. František D u ch o ň , v. r.
předseda senátu