I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 28. listopadu 2013, č. j. 70 Co 459/2013-259, podle ustanovení §
243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací
důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a v dovolacím
řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Dovolatelka ve svém podání neuvádí jako dovolací důvod nesprávné právní
posouzení věci, které je jediným dovolacím důvodem, jež zákon v ustanovení §
241a odst. 1 o. s. ř. připouští, a ani její argumentace nezpochybňuje právní
posouzení věci odvolacím soudem. Veškerá argumentace dovolatelky směřuje k
tvrzení, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, neboť v něm
odvolací soud nedostatečně vysvětlil, co ho vedlo k jeho rozhodnutí. Námitka
nepřezkoumatelnosti rozhodnutí je však námitkou vady řízení, kterou se dovolací
soud, v souladu s ustanovením § 242 odst. 3 o. s. ř., může zabývat jen tehdy,
je-li dovolání přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2015
JUDr. Lubomír
Ptáček, Ph.D.
předseda senátu