I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2013, č. j. 70 Co 459/2013-259, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Dovolatelka ve svém podání neuvádí jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci, které je jediným dovolacím důvodem, jež zákon v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. připouští, a ani její argumentace nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem. Veškerá argumentace dovolatelky směřuje k tvrzení, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, neboť v něm odvolací soud nedostatečně vysvětlil, co ho vedlo k jeho rozhodnutí. Námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí je však námitkou vady řízení, kterou se dovolací soud, v souladu s ustanovením § 242 odst. 3 o. s. ř., může zabývat jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2015
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu