Nejvyšší soud Rozsudek občanské

30 Cdo 2215/2004

ze dne 2005-12-22
ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.2215.2004.1

30 Cdo 2215/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v

právní věci žalobce D., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalované Ing.

D. S., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené

u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 144/2002, o dovolání žalobce

proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2004, č. j. 55 Co

81/2004 - 101, takto :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2004, č. j. 55 Co

81/2004 - 101, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

m2, vše v obci P., kat. území V., a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze

zjištění, že účastníci uzavřeli dne 22. 12. 2000 kupní smlouvu, kterou žalobce

prodal žalované uvedené nemovitosti za dohodnutou kupní cenu ve výši

2,500.000,- Kč. Podle ujednání v této smlouvě měla žalovaná kupní cenu zaplatit

ve dvou splátkách bankovním převodem

na účet strany prodávající č. účtu 01-2218010/0300, první z nich ve výši

1,000.000,- Kč do 30. 1. 2001 a druhou ve výši 1,500.000,- Kč do 31. 3. 2001.

Pro případ nezaplacení kupní ceny strany sjednaly oprávnění žalobce od kupní

smlouvy odstoupit. První splátku žalovaná zaplatila v hotovosti na účet žalobce

ve smlouvě uvedený, druhou splátku se pak snažila zaplatit převodem ze svého

účtu vedeného u Č. s., a. s., což se jí však nezdařilo, proto kontaktovala

žalobce a dne 2. 4. 2001 předala jeho jednateli část druhé splátky ve výši

1,200.000,- Kč v hotovosti. Z provedených listinných důkazů

a z výpovědi svědkyně M., která pracovala pro žalobce jako tlumočnice a

sekretářka, bylo dále zjištěno, že číslo účtu žalobce uvedené v kupní smlouvě

bylo určeno pro hotovostní operace, přičemž pro jiné platby v tuzemském

korunovém platebním styku byla určena tzv. A. verze tohoto účtu č.

8010-0016022183/0300. Soud prvního stupně vzal rovněž z výpovědi jmenované

svědkyně, z listinných důkazů a z písemného „prohlášení jednatele“ žalobce ze

dne 5. 4. 2001 za prokázané, že tato verze účtu (tj. A. verze), na nějž bylo

možno peníze zaslat bankovním převodem, byla žalované známa. Její obranu

založenou na tvrzení, že jí tato verze účtu známa nebyla, považoval za

účelovou. Soud prvního stupně dovodil, že kupní smlouva je platným právním

úkonem a to i ohledně ujednání o způsobu a místu placení kupní ceny, a nejedná

se o nemožnost plnění (§ 37 odst. 2 obč. zák.) způsobenou žalobcem, i když ve

smlouvě bylo uvedeno číslo účtu určené pouze pro hotovostní platbu v tuzemské

měně. Sama žalovaná totiž první splátku kupní ceny složila hotově na účet

žalobce uvedený ve smlouvě a přestože se jí druhou splátku nepodařilo zaplatit

bankovním převodem z jejího peněžního účtu na účet žalobce, zbývající část

kupní ceny v hotovosti na účet žalobce nesložila. I když v kupní smlouvě bylo

dohodnuto, že kupní cena bude zaplacena ve dvou splátkách bankovním převodem na

účet žalobce, zahrnuje podle názoru soudu tento způsob platby „v sobě i složení

finančních prostředků v hotovosti

na účet uvedený ve smlouvě“. Protože žalovaná ani přes výzvy žalobce kupní cenu

v částce 300.000,- Kč nedoplatila, žalobce dne 9. 5. 2001 účinně odstoupil od

kupní smlouvy (§ 48 odst. 1 obč. zák.), čímž došlo k jejímu zrušení od počátku

(§ 48 odst. 2 obč. zák.). Z tohoto důvodu má žalobce naléhavý právní zájem na

určení vlastnictví

k předmětným nemovitostem ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. a žaloba je

důvodná.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 4. 2004,

č. j. 55 Co 81/2004 - 101, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu

zamítl,

a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud s

poukazem na dopis Č., a. s., pobočky v K., ze dne 12. 11. 2002, adresovaný

jednateli žalobce, nepovažoval za správný názor soudu prvního stupně, že účet

ve smlouvě uvedený je účtem žalobce, když banka mu sděluje „Váš účet č.

02218010/0300...“, a že dohodnutý způsob zaplacení kupní ceny bankovním

převodem v sobě zahrnuje

i zaplacení v hotovosti. Protože ujednání v kupní smlouvě účastníků o způsobu

zaplacení kupní ceny je shodným vyjádřením vůle obou smluvních stran o tom, že

kupní cena bude zaplacena zcela určitým konkrétním způsobem, v daném případě

bankovním převodem na účet žalobce ve smlouvě specifikovaný, bylo povinností

žalované

ze smlouvy vyplývající zaplatit kupní cenu tímto způsobem. Bylo-li v řízení

prokázáno, že předmětný účet nebyl účtem způsobilým k placení dohodnutým

způsobem (nadto nebyl účtem žalobce), byl to žalobce, kdo žalované k zaplacení

kupní ceny nevytvořil podmínky. Podle odvolacího soudu totiž žalobce

neprokázal, že žalované byla známa jiná forma bankovního spojení k zaplacení

doplatku druhé splátky kupní ceny ve výši 300.000,- Kč. V tomto ohledu sice

soud prvního stupně vzal z výpovědi svědkyně M., z „prohlášení“ podepsaného

jednatelem žalobce C. ze dne 5. 4. 2001, téhož dne notářsky ověřeného, jehož

obsahem je mimo jiné upozornění na možnou „anulaci“ kupní smlouvy, nebude-li

nedoplatek kupní ceny ke dni 9. 4. 2001 připsán

na účet 02218010/300, A. verze 008010-001622183/0300, a z podacího lístku

zásilky ze dne 6. 4. 2001, za prokázané, že žalované byla známa i tzv. A. verze

účtu žalobce, opomněl se však vypořádat s tvrzením žalované, že „prohlášení“

neobdržela a že jí naopak bylo doručeno „upozornění“ ze dne 6. 4. 2001, v němž

byla vyzvána

k vyzvednutí dokladů. Nevěrohodné je podle odvolacího soudu i tvrzení svědkyně

M., že žalované opakovaně telefonicky sdělila verzi účtu určenou k platbám

bankovním převodem, když tato svědkyně současně vypověděla, že účet označený

ve smlouvě nebyl určen k platbám bankovním převodem, že žalovaná jí telefonicky

oznámila, že se jí nedaří na účet uvedený ve smlouvě finanční prostředky

převést

a požádala ji o sjednání schůzky s panem C. za účelem zaplacení doplatku kupní

ceny v hotovosti, schůzky v Č., a. s., což svědkyně učinila. Za stavu, kdy v

řízení bylo prokázáno, že žalovaná se marně pokoušela druhou splátku kupní ceny

zaplatit bankovním převodem, odvolací soud uvěřil žalované, že z druhé splátky

kupní ceny předala panu C. pouze 1,200.000,- Kč, které měla v Č., a. s.,

uloženy, že

k převzetí zbývajících 300.000,- Kč, které měla na účtu u K. b., a. s., nedošlo

pro nedostatek času a že jí jmenovaný opakovaně sdělil, že číslo účtu v kupní

smlouvě je správné, a pokud se jí nepodařilo peníze na něj převést, jde o chybu

její banky. Okolnost, že žalované se ani poté (dne 19. 4. 2001, dne 30. 4.

2001, dne 16. 5. 2001 a dne 20. 6. 2001) bankovní převod finančních prostředků

nezdařil, bylo prokázáno listinnými důkazy (sděleními K. b., a. s., a Č. s.,

a. s.). Ze všech těchto důvodů dospěl odvolací soud - na rozdíl od soudu

prvního stupně - k závěru, že žalobce nevytvořil žalované podmínky pro splnění

smluvní povinnosti zaplatit kupní cenu ve smlouvě dohodnutým způsobem, a neměl

tak splněny předpoklady pro to, aby od kupní smlouvy platně odstoupil (§ 48

odst. 1 obč. zák.).

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Nesouhlasí se závěrem

odvolacího soudu, že žalované nevytvořil podmínky pro splnění sjednané

povinnosti zaplatit kupní cenu bankovním převodem na jeho účet, a namítá, že to

byla sama žalobkyně, která tuto povinnost porušila, když první splátku kupní

ceny zaplatila

v hotovosti na jeho účet a druhou část kupní ceny ve výši 1,200.000,- Kč

předala jednateli žalobce v hotovosti. Je sice správný názor městského soudu,

že ujednání uvedené v kupní smlouvě o způsobu placení kupní ceny je vyjádřením

vůle obou smluvních stran o tom, že kupní cena bude zaplacena zcela určitým

konkrétním způsobem, to však nevylučuje možnost zaplacení kupní ceny i jiným

způsobem tak, jak to žalovaná ostatně učinila. Odvolacímu soudu vytýká, že

uvěřil jen tvrzení žalované,

a nevzal v úvahu důkazy, které provedl soud prvního stupně, zejména výpověď

svědkyně M., „upozornění“ jednatele žalobce, sdělení Č., a. s., ze dne

12. 11. 2002, adresované jednateli žalobce, z něhož vyplývá, že pro platby v

tuzemském korunovém platebním styku byla až do 7. 9. 2001 používána tzv. A.

verze účtu

a pro hotovostní operace a platby spojené s operacemi v cizí měně bylo

předepsáno číslo účtu uvedené ve smlouvě. Poukazuje na to, že „upozornění“

jednatele žalobce bylo žalované zasláno podle podacího lístku ze dne 6. 4. 2001

podáním k poštovní přepravě, a jeho doručení nebylo žalovanou zpochybněno.

Dalším doporučeným dopisem zástupce žalobce ze dne 23. 4. 2001, žalovanou

osobně převzatým, byla žalovaná znovu upozorněna na skutečnost, že dosud nebyla

doplacena zbývající část kupní ceny ve výši 300.000,- Kč, přestože její

splatnost byla dohodnuta do 31. 3. 2001, a že žalobce je připraven od smlouvy

odstoupit, nebude-li tato částka zaplacena ani v dodatečném termínu do 2. 5.

2001. Podle dovolatele odvolací soud tyto listinné důkazy zcela pominul, když

uvedl, že soud prvního stupně se nevypořádal s tvrzením žalované, že

„prohlášení“ jednatele žalobce neobdržela. Podstatné ovšem je, že žalobce

opakovaně telefonicky, písemně i prostřednictvím svých pracovníků žalovanou

prokazatelně informoval o možnostech zaplacení celé kupní ceny, a že žalovaná

měla dostatek času ke splnění svého závazku, a její tvrzení, že platby převodem

z účtu nebyly bankou akceptovány, je účelové. Přestože žalovaná zaplatila

převážnou část kupní ceny jiným způsobem, který ze strany žalobce nebyl

odmítnut, nevyužila této možnosti k zaplacení částky 300.000,- Kč, a to např.

hotovostní platbou, prostřednictvím notářské, soudní či jiné úschovy. Vzhledem

k tomu, že dodatečné termíny pro splnění závazku žalované marně uplynuly,

žalobce dopisem ze dne 9. 5. 2001 oprávněně a v souladu

se sjednanými podmínkami od kupní smlouvy odstoupil. Žalobce nesouhlasí ani

s názorem odvolacího soudu, že účet uvedený v kupní smlouvě není účtem žalobce,

nýbrž že se jedná o soukromý účet jednatele C., neboť formulace „na Váš

účet...” nevylučuje, že se jedná o účet žalobce zastoupeného jednatelem G. C.

Protože rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci,

dovolatel navrhl, aby byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo

podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), účastníkem

řízení, řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a že proti

napadenému měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné

podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu

podle § 242 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 3. 2005 a dospěl k závěru, že

řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek

nesprávné rozhodnutí ve věci.

Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1

o. s. ř. s odůvodněním, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv

správně zjistil skutkový stav věci. Odvolací soud však při svém rozhodnutí

vycházel z odlišného skutkového základu, než jak jej učinil soud prvního stupně

východiskem pro své rozhodnutí. Šlo přitom o jednu ze zásadních skutkových

okolností, týkající se posouzení, zda žalobce jako věřitel z kupní smlouvy

poskytl žalované součinnost potřebnou ke splnění dluhu (tedy, zda jí sdělil

tzv. A. verzi účtu) a zda se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením

doplatku kupní ceny ve výši 300.000,- Kč (§ 520, případně § 522 obč. zák.).

Podle § 213 odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 3. 2005) odvolací soud

není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Podle odst. 2

tohoto ustanovení odvolací soud může opakovat dokazování nebo je i doplnit,

nejde-li

o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů. Dokazování doplní buď

sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně, anebo soudu dožádaného.

Zásada, že dovolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního

stupně, neznamená, že by se mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění, z

něhož soud prvního stupně při svém rozhodnutí vycházel, zejména pokud bylo

čerpáno z výpovědi účastníků a svědků, popř. i z jiných důkazů.

V posuzované věci soud prvního stupně na základě provedeného dokazování -

zejména výpovědi žalované, svědkyně M. před ním slyšené a listinných důkazů -

učinil skutkový závěr, že číslo účtu žalobce uvedené v kupní smlouvě bylo

určeno

pro hotovostní operace, přičemž pro jiné platby v tuzemském korunovém platebním

styku byla určena tzv. A. verze tohoto účtu, a že žalované tato verze účtu

určená

k platbám bankovním převodem byla známa, neboť jí byla opakovaně telefonicky

sdělena svědkyní M. a dále jednatelem žalobce v písemném „prohlášení“

ze dne 5. 4. 2001; obranu žalované založenou na tvrzení, že jí tato verze účtu

známa nebyla, považoval za účelovou. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného

rozhodnutí, odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem

prvního stupně, avšak aniž provedené důkazy zopakoval či sám dokazování

doplnil, dospěl ke skutkovému závěru zcela opačnému, totiž že tzv. A. verze

účtu nebyla žalované známa, když dovodil, že žalobce neprokázal, že dne 6. 4.

2001 podal na poště P. zásilku určenou žalované obsahující sdělení A. verze

bankovního spojení k zaplacení nedoplatku druhé splátky kupní ceny, a za

nevěrohodnou odvolací soud považoval výpověď svědkyně M., že žalované verzi

účtu určenou k platbám bankovním převodem opakovaně telefonicky sdělila.

Nejedná se přitom o odlišné právní posouzení skutkového stavu zjištěného soudem

prvního stupně, ale o odlišné skutkové zjištění

o takové okolnosti, která je zásadní pro právní posouzení věci.

Měl-li odvolací soud pochybnost o správnosti skutkového závěru soudu prvního

stupně o tom, zda žalované byla známa tzv. A. verze účtu žalobce, pak měl

zopakovat důkazy, ze kterých soud prvního stupně vycházel, popř. provést k

objasnění rozhodných skutečností důkazy další. Od hodnocení důkazů, jak je

provedl soud prvního stupně, a tím od skutkového stavu jím zjištěného se totiž

odvolací soud může odchýlit za předpokladu, že důkazy, z nichž soud prvního

stupně při svém zjišťování určité skutkové okolnosti vycházel, byly v odvolacím

řízení opakovány.

Odvolací soud skutkové zjištění soudu prvního stupně o tom, že účet uvedený v

kupní smlouvě byl účtem žalobce a že žalované byla známa i tzv. A. verze tohoto

účtu určeného k platbám bankovním převodem, a to jednak z telefonického sdělení

svědkyně M. a dále z notářsky ověřeného „prohlášení“ jednatele žalobce pana C.

ze dne 5. 4. 2001, předaného k poštovní přepravě dne 6. 4. 2001, nahradil

úvahou, že účet uvedený v kupní smlouvě nebyl účtem žalobce, za nevěrohodnou

považoval výpověď svědkyně M., že žalované verzi účtu určenou k platbám

bankovním převodem opakovaně telefonicky sdělila, a naopak uvěřil tvrzení

žalované, že neobdržela zmíněné prohlášení a že jí bylo doručeno jen

„upozornění“ ze dne

6. 4. 2001, jímž byla žalobcem vyzvána k vyzvednutí dokladů. Bez ohledu na to,

že v dopise Č., a. s., pobočky v K., ze dne 12. 11. 2002, adresovaném jednateli

žalobce C., mu banka sděluje „Váš účet číslo…“, nelze jen z toho dovodit, že se

nejednalo o účet žalobce. I když v řízení bylo prokázáno, že účet označený v

kupní smlouvě nebyl účtem určeným k platbám bankovním převodem z jiného

peněžního ústavu a nebyl tak způsobilý k zaplacení kupní ceny dohodnutým

způsobem, je z hlediska právního posouzení významné, zda žalobce jako věřitel z

kupní smlouvy poskytl žalované součinnost potřebnou ke splnění dluhu (§ 520

obč. zák.), tedy, zda jí v době stanovené ke splnění kupní ceny sdělil tzv. A.

verzi účtu, případně, zda jí číslo tohoto účtu bylo žalobcem oznámeno v

dodatečně určeném termínu k zaplacení zbývající části kupní ceny (§ 522 obč.

zák.). I kdyby žalobce jako věřitel byl v prodlení, byla sice žalovaná ve

smyslu ust. § 568 obč. zák. oprávněna plnit uložením těchto finančních

prostředků do úřední úschovy, což by přivodilo splnění jejího závazku, neměla

však povinnost tento způsob použít.

Postup odvolacího soudu, v němž dovolatel spatřuje vadnost skutkových zjištění,

proto nebyl v souladu s ust. § 213 o. s. ř. a řízení je tedy postiženo vadou ve

smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.

Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu

řízení (§ 243b odst. 1, 2 o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1 o. s. ř.). V

novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího

řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. prosince 2005

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu