30 Cdo 2215/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v
právní věci žalobce D., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalované Ing.
D. S., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 144/2002, o dovolání žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2004, č. j. 55 Co
81/2004 - 101, takto :
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2004, č. j. 55 Co
81/2004 - 101, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
m2, vše v obci P., kat. území V., a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze
zjištění, že účastníci uzavřeli dne 22. 12. 2000 kupní smlouvu, kterou žalobce
prodal žalované uvedené nemovitosti za dohodnutou kupní cenu ve výši
2,500.000,- Kč. Podle ujednání v této smlouvě měla žalovaná kupní cenu zaplatit
ve dvou splátkách bankovním převodem
na účet strany prodávající č. účtu 01-2218010/0300, první z nich ve výši
1,000.000,- Kč do 30. 1. 2001 a druhou ve výši 1,500.000,- Kč do 31. 3. 2001.
Pro případ nezaplacení kupní ceny strany sjednaly oprávnění žalobce od kupní
smlouvy odstoupit. První splátku žalovaná zaplatila v hotovosti na účet žalobce
ve smlouvě uvedený, druhou splátku se pak snažila zaplatit převodem ze svého
účtu vedeného u Č. s., a. s., což se jí však nezdařilo, proto kontaktovala
žalobce a dne 2. 4. 2001 předala jeho jednateli část druhé splátky ve výši
1,200.000,- Kč v hotovosti. Z provedených listinných důkazů
a z výpovědi svědkyně M., která pracovala pro žalobce jako tlumočnice a
sekretářka, bylo dále zjištěno, že číslo účtu žalobce uvedené v kupní smlouvě
bylo určeno pro hotovostní operace, přičemž pro jiné platby v tuzemském
korunovém platebním styku byla určena tzv. A. verze tohoto účtu č.
8010-0016022183/0300. Soud prvního stupně vzal rovněž z výpovědi jmenované
svědkyně, z listinných důkazů a z písemného „prohlášení jednatele“ žalobce ze
dne 5. 4. 2001 za prokázané, že tato verze účtu (tj. A. verze), na nějž bylo
možno peníze zaslat bankovním převodem, byla žalované známa. Její obranu
založenou na tvrzení, že jí tato verze účtu známa nebyla, považoval za
účelovou. Soud prvního stupně dovodil, že kupní smlouva je platným právním
úkonem a to i ohledně ujednání o způsobu a místu placení kupní ceny, a nejedná
se o nemožnost plnění (§ 37 odst. 2 obč. zák.) způsobenou žalobcem, i když ve
smlouvě bylo uvedeno číslo účtu určené pouze pro hotovostní platbu v tuzemské
měně. Sama žalovaná totiž první splátku kupní ceny složila hotově na účet
žalobce uvedený ve smlouvě a přestože se jí druhou splátku nepodařilo zaplatit
bankovním převodem z jejího peněžního účtu na účet žalobce, zbývající část
kupní ceny v hotovosti na účet žalobce nesložila. I když v kupní smlouvě bylo
dohodnuto, že kupní cena bude zaplacena ve dvou splátkách bankovním převodem na
účet žalobce, zahrnuje podle názoru soudu tento způsob platby „v sobě i složení
finančních prostředků v hotovosti
na účet uvedený ve smlouvě“. Protože žalovaná ani přes výzvy žalobce kupní cenu
v částce 300.000,- Kč nedoplatila, žalobce dne 9. 5. 2001 účinně odstoupil od
kupní smlouvy (§ 48 odst. 1 obč. zák.), čímž došlo k jejímu zrušení od počátku
(§ 48 odst. 2 obč. zák.). Z tohoto důvodu má žalobce naléhavý právní zájem na
určení vlastnictví
k předmětným nemovitostem ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. a žaloba je
důvodná.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 4. 2004,
č. j. 55 Co 81/2004 - 101, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu
zamítl,
a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud s
poukazem na dopis Č., a. s., pobočky v K., ze dne 12. 11. 2002, adresovaný
jednateli žalobce, nepovažoval za správný názor soudu prvního stupně, že účet
ve smlouvě uvedený je účtem žalobce, když banka mu sděluje „Váš účet č.
02218010/0300...“, a že dohodnutý způsob zaplacení kupní ceny bankovním
převodem v sobě zahrnuje
i zaplacení v hotovosti. Protože ujednání v kupní smlouvě účastníků o způsobu
zaplacení kupní ceny je shodným vyjádřením vůle obou smluvních stran o tom, že
kupní cena bude zaplacena zcela určitým konkrétním způsobem, v daném případě
bankovním převodem na účet žalobce ve smlouvě specifikovaný, bylo povinností
žalované
ze smlouvy vyplývající zaplatit kupní cenu tímto způsobem. Bylo-li v řízení
prokázáno, že předmětný účet nebyl účtem způsobilým k placení dohodnutým
způsobem (nadto nebyl účtem žalobce), byl to žalobce, kdo žalované k zaplacení
kupní ceny nevytvořil podmínky. Podle odvolacího soudu totiž žalobce
neprokázal, že žalované byla známa jiná forma bankovního spojení k zaplacení
doplatku druhé splátky kupní ceny ve výši 300.000,- Kč. V tomto ohledu sice
soud prvního stupně vzal z výpovědi svědkyně M., z „prohlášení“ podepsaného
jednatelem žalobce C. ze dne 5. 4. 2001, téhož dne notářsky ověřeného, jehož
obsahem je mimo jiné upozornění na možnou „anulaci“ kupní smlouvy, nebude-li
nedoplatek kupní ceny ke dni 9. 4. 2001 připsán
na účet 02218010/300, A. verze 008010-001622183/0300, a z podacího lístku
zásilky ze dne 6. 4. 2001, za prokázané, že žalované byla známa i tzv. A. verze
účtu žalobce, opomněl se však vypořádat s tvrzením žalované, že „prohlášení“
neobdržela a že jí naopak bylo doručeno „upozornění“ ze dne 6. 4. 2001, v němž
byla vyzvána
k vyzvednutí dokladů. Nevěrohodné je podle odvolacího soudu i tvrzení svědkyně
M., že žalované opakovaně telefonicky sdělila verzi účtu určenou k platbám
bankovním převodem, když tato svědkyně současně vypověděla, že účet označený
ve smlouvě nebyl určen k platbám bankovním převodem, že žalovaná jí telefonicky
oznámila, že se jí nedaří na účet uvedený ve smlouvě finanční prostředky
převést
a požádala ji o sjednání schůzky s panem C. za účelem zaplacení doplatku kupní
ceny v hotovosti, schůzky v Č., a. s., což svědkyně učinila. Za stavu, kdy v
řízení bylo prokázáno, že žalovaná se marně pokoušela druhou splátku kupní ceny
zaplatit bankovním převodem, odvolací soud uvěřil žalované, že z druhé splátky
kupní ceny předala panu C. pouze 1,200.000,- Kč, které měla v Č., a. s.,
uloženy, že
k převzetí zbývajících 300.000,- Kč, které měla na účtu u K. b., a. s., nedošlo
pro nedostatek času a že jí jmenovaný opakovaně sdělil, že číslo účtu v kupní
smlouvě je správné, a pokud se jí nepodařilo peníze na něj převést, jde o chybu
její banky. Okolnost, že žalované se ani poté (dne 19. 4. 2001, dne 30. 4.
2001, dne 16. 5. 2001 a dne 20. 6. 2001) bankovní převod finančních prostředků
nezdařil, bylo prokázáno listinnými důkazy (sděleními K. b., a. s., a Č. s.,
a. s.). Ze všech těchto důvodů dospěl odvolací soud - na rozdíl od soudu
prvního stupně - k závěru, že žalobce nevytvořil žalované podmínky pro splnění
smluvní povinnosti zaplatit kupní cenu ve smlouvě dohodnutým způsobem, a neměl
tak splněny předpoklady pro to, aby od kupní smlouvy platně odstoupil (§ 48
odst. 1 obč. zák.).
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Nesouhlasí se závěrem
odvolacího soudu, že žalované nevytvořil podmínky pro splnění sjednané
povinnosti zaplatit kupní cenu bankovním převodem na jeho účet, a namítá, že to
byla sama žalobkyně, která tuto povinnost porušila, když první splátku kupní
ceny zaplatila
v hotovosti na jeho účet a druhou část kupní ceny ve výši 1,200.000,- Kč
předala jednateli žalobce v hotovosti. Je sice správný názor městského soudu,
že ujednání uvedené v kupní smlouvě o způsobu placení kupní ceny je vyjádřením
vůle obou smluvních stran o tom, že kupní cena bude zaplacena zcela určitým
konkrétním způsobem, to však nevylučuje možnost zaplacení kupní ceny i jiným
způsobem tak, jak to žalovaná ostatně učinila. Odvolacímu soudu vytýká, že
uvěřil jen tvrzení žalované,
a nevzal v úvahu důkazy, které provedl soud prvního stupně, zejména výpověď
svědkyně M., „upozornění“ jednatele žalobce, sdělení Č., a. s., ze dne
12. 11. 2002, adresované jednateli žalobce, z něhož vyplývá, že pro platby v
tuzemském korunovém platebním styku byla až do 7. 9. 2001 používána tzv. A.
verze účtu
a pro hotovostní operace a platby spojené s operacemi v cizí měně bylo
předepsáno číslo účtu uvedené ve smlouvě. Poukazuje na to, že „upozornění“
jednatele žalobce bylo žalované zasláno podle podacího lístku ze dne 6. 4. 2001
podáním k poštovní přepravě, a jeho doručení nebylo žalovanou zpochybněno.
Dalším doporučeným dopisem zástupce žalobce ze dne 23. 4. 2001, žalovanou
osobně převzatým, byla žalovaná znovu upozorněna na skutečnost, že dosud nebyla
doplacena zbývající část kupní ceny ve výši 300.000,- Kč, přestože její
splatnost byla dohodnuta do 31. 3. 2001, a že žalobce je připraven od smlouvy
odstoupit, nebude-li tato částka zaplacena ani v dodatečném termínu do 2. 5.
2001. Podle dovolatele odvolací soud tyto listinné důkazy zcela pominul, když
uvedl, že soud prvního stupně se nevypořádal s tvrzením žalované, že
„prohlášení“ jednatele žalobce neobdržela. Podstatné ovšem je, že žalobce
opakovaně telefonicky, písemně i prostřednictvím svých pracovníků žalovanou
prokazatelně informoval o možnostech zaplacení celé kupní ceny, a že žalovaná
měla dostatek času ke splnění svého závazku, a její tvrzení, že platby převodem
z účtu nebyly bankou akceptovány, je účelové. Přestože žalovaná zaplatila
převážnou část kupní ceny jiným způsobem, který ze strany žalobce nebyl
odmítnut, nevyužila této možnosti k zaplacení částky 300.000,- Kč, a to např.
hotovostní platbou, prostřednictvím notářské, soudní či jiné úschovy. Vzhledem
k tomu, že dodatečné termíny pro splnění závazku žalované marně uplynuly,
žalobce dopisem ze dne 9. 5. 2001 oprávněně a v souladu
se sjednanými podmínkami od kupní smlouvy odstoupil. Žalobce nesouhlasí ani
s názorem odvolacího soudu, že účet uvedený v kupní smlouvě není účtem žalobce,
nýbrž že se jedná o soukromý účet jednatele C., neboť formulace „na Váš
účet...” nevylučuje, že se jedná o účet žalobce zastoupeného jednatelem G. C.
Protože rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci,
dovolatel navrhl, aby byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), účastníkem
řízení, řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a že proti
napadenému měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné
podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu
podle § 242 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 3. 2005 a dospěl k závěru, že
řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci.
Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1
o. s. ř. s odůvodněním, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv
správně zjistil skutkový stav věci. Odvolací soud však při svém rozhodnutí
vycházel z odlišného skutkového základu, než jak jej učinil soud prvního stupně
východiskem pro své rozhodnutí. Šlo přitom o jednu ze zásadních skutkových
okolností, týkající se posouzení, zda žalobce jako věřitel z kupní smlouvy
poskytl žalované součinnost potřebnou ke splnění dluhu (tedy, zda jí sdělil
tzv. A. verzi účtu) a zda se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením
doplatku kupní ceny ve výši 300.000,- Kč (§ 520, případně § 522 obč. zák.).
Podle § 213 odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 3. 2005) odvolací soud
není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Podle odst. 2
tohoto ustanovení odvolací soud může opakovat dokazování nebo je i doplnit,
nejde-li
o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů. Dokazování doplní buď
sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně, anebo soudu dožádaného.
Zásada, že dovolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního
stupně, neznamená, že by se mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění, z
něhož soud prvního stupně při svém rozhodnutí vycházel, zejména pokud bylo
čerpáno z výpovědi účastníků a svědků, popř. i z jiných důkazů.
V posuzované věci soud prvního stupně na základě provedeného dokazování -
zejména výpovědi žalované, svědkyně M. před ním slyšené a listinných důkazů -
učinil skutkový závěr, že číslo účtu žalobce uvedené v kupní smlouvě bylo
určeno
pro hotovostní operace, přičemž pro jiné platby v tuzemském korunovém platebním
styku byla určena tzv. A. verze tohoto účtu, a že žalované tato verze účtu
určená
k platbám bankovním převodem byla známa, neboť jí byla opakovaně telefonicky
sdělena svědkyní M. a dále jednatelem žalobce v písemném „prohlášení“
ze dne 5. 4. 2001; obranu žalované založenou na tvrzení, že jí tato verze účtu
známa nebyla, považoval za účelovou. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného
rozhodnutí, odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem
prvního stupně, avšak aniž provedené důkazy zopakoval či sám dokazování
doplnil, dospěl ke skutkovému závěru zcela opačnému, totiž že tzv. A. verze
účtu nebyla žalované známa, když dovodil, že žalobce neprokázal, že dne 6. 4.
2001 podal na poště P. zásilku určenou žalované obsahující sdělení A. verze
bankovního spojení k zaplacení nedoplatku druhé splátky kupní ceny, a za
nevěrohodnou odvolací soud považoval výpověď svědkyně M., že žalované verzi
účtu určenou k platbám bankovním převodem opakovaně telefonicky sdělila.
Nejedná se přitom o odlišné právní posouzení skutkového stavu zjištěného soudem
prvního stupně, ale o odlišné skutkové zjištění
o takové okolnosti, která je zásadní pro právní posouzení věci.
Měl-li odvolací soud pochybnost o správnosti skutkového závěru soudu prvního
stupně o tom, zda žalované byla známa tzv. A. verze účtu žalobce, pak měl
zopakovat důkazy, ze kterých soud prvního stupně vycházel, popř. provést k
objasnění rozhodných skutečností důkazy další. Od hodnocení důkazů, jak je
provedl soud prvního stupně, a tím od skutkového stavu jím zjištěného se totiž
odvolací soud může odchýlit za předpokladu, že důkazy, z nichž soud prvního
stupně při svém zjišťování určité skutkové okolnosti vycházel, byly v odvolacím
řízení opakovány.
Odvolací soud skutkové zjištění soudu prvního stupně o tom, že účet uvedený v
kupní smlouvě byl účtem žalobce a že žalované byla známa i tzv. A. verze tohoto
účtu určeného k platbám bankovním převodem, a to jednak z telefonického sdělení
svědkyně M. a dále z notářsky ověřeného „prohlášení“ jednatele žalobce pana C.
ze dne 5. 4. 2001, předaného k poštovní přepravě dne 6. 4. 2001, nahradil
úvahou, že účet uvedený v kupní smlouvě nebyl účtem žalobce, za nevěrohodnou
považoval výpověď svědkyně M., že žalované verzi účtu určenou k platbám
bankovním převodem opakovaně telefonicky sdělila, a naopak uvěřil tvrzení
žalované, že neobdržela zmíněné prohlášení a že jí bylo doručeno jen
„upozornění“ ze dne
6. 4. 2001, jímž byla žalobcem vyzvána k vyzvednutí dokladů. Bez ohledu na to,
že v dopise Č., a. s., pobočky v K., ze dne 12. 11. 2002, adresovaném jednateli
žalobce C., mu banka sděluje „Váš účet číslo…“, nelze jen z toho dovodit, že se
nejednalo o účet žalobce. I když v řízení bylo prokázáno, že účet označený v
kupní smlouvě nebyl účtem určeným k platbám bankovním převodem z jiného
peněžního ústavu a nebyl tak způsobilý k zaplacení kupní ceny dohodnutým
způsobem, je z hlediska právního posouzení významné, zda žalobce jako věřitel z
kupní smlouvy poskytl žalované součinnost potřebnou ke splnění dluhu (§ 520
obč. zák.), tedy, zda jí v době stanovené ke splnění kupní ceny sdělil tzv. A.
verzi účtu, případně, zda jí číslo tohoto účtu bylo žalobcem oznámeno v
dodatečně určeném termínu k zaplacení zbývající části kupní ceny (§ 522 obč.
zák.). I kdyby žalobce jako věřitel byl v prodlení, byla sice žalovaná ve
smyslu ust. § 568 obč. zák. oprávněna plnit uložením těchto finančních
prostředků do úřední úschovy, což by přivodilo splnění jejího závazku, neměla
však povinnost tento způsob použít.
Postup odvolacího soudu, v němž dovolatel spatřuje vadnost skutkových zjištění,
proto nebyl v souladu s ust. § 213 o. s. ř. a řízení je tedy postiženo vadou ve
smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 1, 2 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1 o. s. ř.). V
novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího
řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2005
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu