30 Cdo 2219/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla
Podolky a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Františka Duchoně ve věci
péče o nezletilého L. V., nar. 14. 5. 1991, zastoupeného
opatrovníkem Město B., syna J. V., zastoupené advokátem, a E. V.,
zastoupeného advokátkou, o úpravu práv a povinností rodičů k
nezletilému L., vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 40 Nc 89/94,
o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16.12.1999,
č.j. 38 Co 270/98-455, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16.12.1999, č.j. 38 Co
270/98-455, se ve výroku, jímž byl rozsudek Městského soudu v
Brně ze dne 16.12.1997, č.j. 40 Nc 89/94-219, změněn ve výroku o úpravě styku
otce s nezletilým L. a otci styk s nezletilým zakázán a ve výroku o povinnosti
otce zaplatit České republice částku 5.625,- Kč na
nákladech odvolacího řízení zrušuje a věc v tomto rozsahu se vrací Krajskému
soudu v Brně k dalšímu řízení.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16.12.1997, č.j. 40 Nc 89/94-219, byl
nezletilý L. svěřen do výchovy matky, otci uloženo přispívat na výživu
nezletilého částkou 1.000,- Kč měsíčně počínaje dnem 1.1.1998, splatnou vždy do
10. dne v měsíci předem k rukám matky, od právní moci rozsudku, upraven styk
otce s nezletilým na každý pátek v roce od 15.00 hod. do 18.00 hod., dále vždy
26. prosince od 10.00 hod. do 18.00 hod. každého roku s tím, že otec
nezletilého převezme a po ukončení styku opět předá matce v jejím bydlišti a že
matka je povinna nezletilého ke styku včas a řádně připravit.
Řízení o návrhu matky na zbavení rodičovských práv otce k
nezletilému bylo zastaveno a rovněž zastaveno bylo řízení o zákaz styku otce s
nezletilým. Soud prvního stupně vycházel mj. ze znaleckého posudku
vypracovaného PhDr. V. M. v řízení o rozvod manželství rodičů pod sp. zn. 16 C
114/94 Městského soudu v Brně, k jehož obsahu byla znalkyně vyslechnuta jako
svědkyně, s doplňujícím doporučením na úpravu styku otce s nezletilým, vždy na
krátkou dobu. Vycházel ze zjištění, že nezletilý u matky prospívá
a nebylo by v jeho zájmu, aby byl z tohoto prostředí, v němž je vychováván
společně s mladším sourozencem vytržen. Výchovnou nezpůsobilost otce soud
nezjistil; pokud byl nezletilý v jeho péči, řádně ji zajišťoval. Styk otce s
nezletilým upravil s ohledem na známky psychické deprivace nezletilého v
omezeném rozsahu.
O odvolání obou rodičů rozhodl Krajský soud v Brně po doplnění řízení dalšími
důkazy rozsudkem ze dne 16.12.1999, č.j. 38 Co 270/98-455. Jím potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o výchově nezletilého, změnil ve výroku
o výživném, včetně dlužného výživného a ve výroku o úpravě styku otce s
nezletilým tak, že se styk otce s nezletilým L. zakazuje. Rozsudek ve vztahu ke
všem jeho výrokům podrobně odůvodnil. V části odůvodnění týkajícího se zákazu
styku otce s nezletilým odkázal zejména na listinné důkazy, z nich především na
obsah posudku znalkyně MUDr. L. Š. a PhDr. Z. L., podaného ve věci ČVS-
MVV-16/50-99 o obvinění matky pro trestný čin podle ust. § 171 odst. 3 tr.
zák., ze dne 3.7.1999 a vyjádření samotného nezletilého. Podle skutkových
zjištění učiněných odvolacím soudem má nezletilý k otci dlouhodobě negativní
vztah, již pouhá zmínka o něm vyvolává u nezletilého neurotické reakce. Vzniklá
situace vyžadovala pozvolný, citlivý přístup, směřující k navození stavu důvěry
nezletilého a postupné obnovení citových vazeb k
otci. Razantní postup otce při vymáhání styku s nezletilým však negativní
postoje nezletilého prohluboval. V součastné době by styk nezletilého s otcem
ohrožoval zdravotní stav nezletilého a jeho další vývoj, neboť by jej nebylo
možno uskutečnit jinak, než násilným předáním nezletilého ke styku. Dospěl
proto k závěru, že podmínky pro vyslovení zákazu styku otce s nezletilým ve
smyslu ust. § 27 odst. 4 zák. o rodině jsou splněny; rozhodnutí je v
souladu s čl. 3 odst. 1, čl. 9. odst. 3 Úmluvy o právech dítěte. Zákaz styku
rodiče s nezletilým dítětem je sice významným zásahem a omezením
práv rodiče, ale podle přesvědčení odvolacího soudu jej zájem nezletilého
vyžaduje do doby, než dojde ke zlepšení vztahu nezletilého k otci. Odvolací
soud v odůvodnění rozsudku v této části vyjádřil názor, že bude záležet
především na zlepšení výchovného přístupu matky tak, aby za spolupráce s
psychologem soustavně vedla nezletilého ke správnému vztahu k otci, překonala
svoji osobní averzi k němu a vytvářela u nezletilého o otci příznivý
obraz, když prostor pro aktivitu otce v tomto směru je s ohledem na vyslovený
zákaz styku s nezletilým značně omezen.
Dovolání otce směřuje proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, jímž
byl změněn rozsudek soudu prvního stupně o úpravě styku otce s nezletilým a
otci styk s nezletilým L. zakázán. Vytýká, že odvolací soud toto rozhodnutí
učinil s odkazem na obsah posudku MUDr. Š. a PhDr. L. ze dne 3.7.1999 jako
listinného důkazu, který byl podán v rámci trestního řízení vedeného proti
matce pro maření výkonu úředního rozhodnutí, s cílem objasnit vztah nezletilého
k otci. Jmenované znalkyně učinily závěry ve věci na základě obsahu
trestního spisu, dřívějších posudků (předložených matkou), zpráv podaných Dr.
T., vyšetření matky a nezletilého L. Bez vyšetření otce však chyběly informace
významné pro spolehlivé závěry ve věci. Znalkyně nebyly v tomto řízení
vyslechnuty a otci nebylo umožněno položit znalkyním otázky a vyjádřit se k
jejich závěrům. Pokud by znalecký posudek byl náležitě posouzen, vyšly by podle
přesvědčení otce najevo nedostatky, zejména neúplnost vyšetření matky, přesun
od pozitivního hodnocení otce a negativního hodnocení chování
matky k opaku, nedostatek pozornosti vývoji vztahu nezletilého k rodičům a
vysvětlení výrazné změny v chování nezletilého po předání do péče matky, vztahu
zdravotních potíží nezletilého k chování otce, ač s ním nezletilý není více než
3,5 roku v přímém styku, a další. Otec zpochybňuje možnost zdravého psychického
vývoje nezletilého u matky a tím i reálnost závěru, že styk otce s nezletilým
bude možný, až se zdravotní stav nezletilého zlepší dlouhodobým pobytem v
klidném prostředí u matky. V přípise ze dne 5.3.1999, adresovaném odvolacímu
soudu, vysvětlil důvody, pro které se nezúčastní znaleckého vyšetření a
protestoval proti podání posudku znalkyní PhDr. S. N. Znalkyně předala soudu
znalecký posudek neúplný, čehož si byl soud vědom, přesto neustanovil nového
znalce k podání úplného znaleckého posudku. Vytýkané okolnosti otec hodnotil
jako nedostatky v souhrnu jako vadu řízení ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm.
f/ o.s.ř., pro níž mu jako účastníku řízení byla odňata možnost jednat před
soudem. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku
zrušil.
Podle názoru matky odvolací soud ve věci rozhodl po řádně provedeném
řízení, na podkladě správných skutkových zjištění a dospěl k zákonu
odpovídajícím závěrům. Odvolací soud použil lékařské posudky pouze jako
listinný důkaz, ke zpracování znaleckého posudku ustanovil znalkyni, k níž se
však otec posléze odmítl dostavit a podrobit se psychologickým testům. Ze všech
důkazů, které měl odvolací soud k dispozici, vyplynula dominantní snaha otce o
naplnění jeho rodičovských práv, chybí však snaha obětovat se pro své
dítě. Otci byla zachována možnost navrhovat důkazy a činit další procesní
návrhy, jejichž připuštění a posouzení zcela odvisí na uvážení soudu. Matka
považuje dovoláním napadený rozsudečný výrok za správný, odpovídající zájmu
nezletilého. Zpochybnila, že by řízení trpělo vadou ve smyslu ust. § 237 odst.
1 písm. f/ o.s.ř. a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části
dvanácté, hlavy první, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn
občanský soudní řád (zák.č. 99/1963 Sb.), podle nějž dovolání proti
rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo
vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají
a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle
občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Podle obsahu spisu bylo dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího
soudu podáno včas, splňuje po formální i obsahové stránce náležitosti stanovené
v § 241 odst. 1, 2 o.s.ř. a je způsobilé dalšího posouzení dovolacím soudem.
Dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
V posuzované věci směřuje dovolání otce proti rozsudečnému výroku
odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o
styku otce s nezletilým tak, že tento styk byl otci zakázán. Podle formy
rozhodnutí a výsledku odvolacího řízení vyjádřeného rozsudečným výrokem ve věci
samé (rozsudek odvolacího soudu měnící výrok rozsudku soudu prvního stupně) by
bylo možno uvažovat o přípustnosti dovolání ve smyslu ust. § 238 odst. 1 písm.
a/ o.s.ř., závěru o přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení však brání
povaha věci, o níž odvolací soud rozhodl. Podle odst. 2 cit. zákonného
ustanovení není dovolání přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině,
ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo
pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo
nezrušitelného osvojení. O dva naposledy uvedené případy se zjevně nejedná a
rovněž se nejedná ani o případ omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti či
pozastavení jejího výkonu. Zákon o rodině vymezuje pojem rodičovské
zodpovědnosti v ust. § 31 odst. 1 jako souhrn práv a povinností při péči o
nezletilé dítě, zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a
mravní vývoj, zastupování dítěte a správu jeho jmění; nezahrnuje však omezení
nebo zákaz styku rodiče s dítětem ve smyslu ust. § 27 odst. 3 zákona o rodině.
Opatření, která je soud péče o nezletilé povinen učinit v případech, kdy rodiče
spolu nežijí (§ 50 zákona), kdy se nedohodli o podstatných věcech při výkonu
rodičovské zodpovědnosti (§ 49 zákona) nebo v případě rozvodu manželství rodičů
(§ 25, § 26 zákona), ve svých důsledcích zpravidla vždy představují určité
faktické omezení výkonu práv jednoho nebo obou rodičů ve vztahu k nezletilému
dítěti; nejde však o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti ve smyslu
ust. § 44 odst. 2, 3 zákona o rodině, jak byla výše vymezena. Závěr o
přípustnosti dovolání podle ust. § 238 odst. 1 o.s.ř. proto nelze učinit (§ 238
odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu
rozhodnutí, jeho výsledek, povahu předmětu řízení, tedy i proti rozhodnutím ve
věcech upravených zákonem o rodině, s výjimkou rozsudků, kterými bylo
vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není, je
dovolání přípustné, je-li naplněn některý z předpokladů ust. § 237
odst. 1 o.s.ř., k nimž je dovolací soud povinen vždy přihlédnout z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).
Vady uvedené v ust. § 237 odst. 1 písm. a/-e/, g/ o.s.ř. otec v
dovolání neuplatnil a ani dovolací soud neshledal, že by řízení bylo některou z
takových vad postiženo. V dovolání však otec výslovně zmínil, že v průběhu
řízení mu byla nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před
soudem, což odpovídá vadě ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Podle
ustálené judikatury se odnětím možnosti jednat před soudem rozumí postup, jímž
byla účastníku řízení znemožněna realizace procesních práv, která mu občanský
soudní řád dává. O vadu podle tohoto ustanovení se jedná tehdy, jestliže šlo o
nesprávný postup soudu z hlediska zákona nebo dalších obecně závazných právních
předpisů a takový postup se projevil v průběhu řízení, nikoli také při
rozhodování a nebyl následně napraven.
Soud závěrem řízení zahájeného návrhem podle ust. § 80 o.s.ř. nebo
způsobem odpovídajícím ust. § 81 o.s.ř. rozhodne ve věci samé o existenci či
neexistenci určitých hmotněprávních vztahů nebo jiných vztahů stanovených
zákonem nebo vysloví konkrétní oprávnění a povinnosti účastníků. Ve smyslu
ust. § 153 odst. 1 o.s.ř. rozhoduje o věci samé na základě zjištěného
skutkového stavu. Těžiště zjišťování tohoto stavu spočívá v dokazování, jehož
předmětem jsou zpravidla tvrzení o skutečnostech pro rozhodnutí právně
významných, která zůstala pochybná. K prokázání svých tvrzení jsou účastní-ci
povinni označit soudu důkazy. Povinnost dokazování stíhá jak účastníky sporného
řízení, tj. řízení zahájeného návrhem ve smyslu ust. § 80 o.s.ř., tak účastníky
nesporného řízení, tj. ve věcech, v nichž lze řízení zahájit i bez návrhu (§ 81
o.s.ř.), k nimž se řadí i řízení ve věci péče o nezletilé. Na
rozdíl od sporného řízení, ovládaného zásadou projednací, je soud v nesporném
řízení ve smyslu zásady vyšetřovací povinen provést i jiné důkazy
potřebné ke zjištění skutkového stavu, než účastníci navrhli (§ 120 odst. 2
o.s.ř.). Jak povinnost tvrzení (§ 79 odst. 1, § 101 odst. 1 o.s.ř.), tak
povinnost důkazní (§ 120 odst. 1 o.s.ř.) mají povahu procesních povinností, o
kterých je soud, ukazuje-li se toho potřeba, povinen účastníky poučit (§ 5
o.s.ř.). Ust. § 120 odst. 1 o.s.ř., upravující právo soudu rozhodnout, které z
navrhovaných důkazů provede, ve spojení s ust. § 132 o.s.ř. o zásadách
hodnocení důkazů vybavuje soud při zjišťování skutkového stavu významnými
oprávněními, která jej však nezprošťují povinnosti dbát na
zachování zásady ust. § 18 o.s.ř. zajišťující účastníkům občanskoprávního
řízení rovné postavení a stejné možnosti k uplatnění jejich práv.
K posouzení otázek souvisejících s výchovou nezletilého a s výchovnými
předpoklady rodičů, vyžadujících odborné znalosti, odvolací soud usnesením ze
dne 4.1.1999 nařídil důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví - dětské
psychologie. Znalkyní ustanovil PhDr. S. N., jíž určil obsah znaleckého zadání;
účastníci byli poučeni o povinnosti součinnosti se znalkyní i o možnosti
námitek proti její osobě jako znalkyně ve věci.
Podle obsahu spisu zaslala znalkyně soudu výsledek šetření ze dne
9.3.1999 ve vztahu k matce a nezletilému s tím, že otec odmítl její vyšetření
prostřednictvím psychologických testů a na tom setrval přesto, že jej znalkyně
opakovaně pozvala k vyšetření a vysvětlila vyšetřovací metody. Závěry znalkyně
tak zůstaly bez možnosti posouzení osobnosti otce, podle znalkyně jsou neúplné,
na úrovni pravděpodobnosti. Soudní spis obsahuje přípis otce ze dne 5.3.1999,
jímž odvolacímu soudu sdělil, že nemá důvěru v objektivitu posudku, který byl
částečně zpracován, uvedl důvody toho a učinil návrh na ustanovení nového
znalce. Při odvolacím jednání dne 17.6.1999 doplnil, že byl svědkem,
že v průběhu testování se matka na chodbě radila s p. K.,
matčiným druhem, což nepovažuje za korektní. Tuto námitku znalkyně přímo
nepotvrdila, připustila však, že „.....nějaký pohyb tam byl ....\".
Ustanovení § 101 odst. 2 o.s.ř. opravňuje soud, aby pokračoval v
řízení, i když jsou účastníci nečinní. Za takovou nečinnost však bez dalšího
nelze považovat stav, kdy otec uvedl soudu důvody, pro které se vyšetření
ustanoveným znalcem nepodrobí, vyznívající v závěr o pochybnosti o
objektivitě vyšetření provedeného znalkyní a posudku a návrh, aby k podání
znaleckého posudku byl ustanoven jiný znalec. Znalecký posudek je jedním z
důkazních prostředků (§ 125, § 127 o.s.ř.), který soud sice hodnotí jako každý
jiný důkaz podle § 132 o.s.ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v
něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad ust. § 132 o.s.ř.; soud
hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické
odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatnímu provedenými důkazy. Právo účastníka
vznést námitky proti osobě znalce, který soudu sděluje subjektivní výsledek
svého posouzení, nelze z hlediska jejich uplatnění zredukovat na dobu lhůty
stanovené soudem k podání případných námitek; je mu zachováno v průběhu celého
řízení (§ 17 odst. 1, § 15 odst. 2 o.s.ř., § 11 zák. č. 36/1967 Sb.).
Usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, tedy ani usnesením ve
vztahu k provedení důkazů, sice soud není vázán (§ 170 odst. 2 o.s.ř.), je
však povinen při určení postupu řízení podle svého uvážení zajistit účastníkům
k uplatnění jejich práv stejné možnosti (§ 18 o.s.ř.), k čemuž směřuje i plnění
poučovací povinnosti soudu o procesních právech a povinnostech
účastníků řízení ve smyslu ust. § 5 o.s.ř.
Tuto povinnost odvolací soud ve vztahu k otci nesplnil.
Sdělení znalkyně o nedostatku součinnosti otce při vyšetření potřebném
pro znalecké posouzení, rovněž tak i sdělení otce, pro které okolnosti se
vyšetření znalkyní nepodrobí a jeho návrh na ustanovení nového
znalce, ponechal bez vážnějšího povšimnutí, jež by se jinak muselo promítnout
do odpovídajícího opatření soudu. Snaha znalkyně přesvědčit otce o potřebě
jeho aktivní účasti při odborném vyšetření, vztahujícím se k podání znaleckého
posudku z oboru zdravotnictví - psychologie, nemůže činnost soudu, zejména ve
vztahu k ust. § 5 o.s.ř. nahradit. Přesto, že obsah sdělení otce byl způsobilý
závěru, že otec jím míní vyjádřit pochybnost o nepodjatosti znalkyně se
zřetelem k průběhu vyšetření matky (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), odvolací soud se jím
z hlediska námitky podle ust. § 14 odst. 1, § 17 odst. 1 o.s.ř. nezabýval. Měl-
li pochybnosti o obsahu a účelu tohoto sdělení či je jako podání učiněné vůči
soudu shledal nesprávným nebo neúplným, byl povinen postupovat podle ust. § 43
odst. 1 o.s.ř. a v jeho smyslu poskytnout otci poučení. I jinak však odvolací
soud opomenul v konkrétní situaci otce poučit o jeho povinnosti aktivní účasti
při vyšetření znalkyní a to i s ohledem na možné důsledky pro zjištění
skutkového stavu, rovněž o jeho důkazní povinnosti ke skutečnostem jím tvrzeným
za stavu, kdy ve spise založené listiny a to posudky ať podané v souvislosti s
trestním řízením vedeném proti matce pro maření výkonu úředního rozhodnutí nebo
z podnětu matky neobsahují vyšetření a rozbor ve vztahu k otci, který je delší
dobu bez možnosti styku s nezletilým.
Odvolací soud zatížil řízení vadou ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm.
f/ o.s.ř., neboť nesprávným postupem v řízení odňal otci jako účastníku možnost
realizovat procesní práva zajišťovaná občanským soudním řádem.
Protože řízení trpí vadou uvedenou v ust. § 237 odst. 1 písm. f/
o.s.ř., pro níž je dovolání nejen přípustné (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), ale i
důvodné (§ 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.), dovolací soud zrušil rozsudek
odvolacího soudu ve výroku, jímž byl změněn rozsudek prvního stupně o úpravě
styku otce s nezletilým a ten otci zakázán, i ve výroku o náhradě nákladů
řízení, které platil stát (§ 243b odst. 1, věta za středníkem, § 243d odst. 1
o.s.ř.).
S ohledem na důvod, pro který dovolací soud v napadeném výroku zrušil
rozsudek odvolacího soudu se dovolací soud již nezabýval oprávněností odkazu
otce na ust. § 238 odst. 1 písm. a/, § 238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř. jako
dovolacími důvody; tato ustanovení upravují přípustnost dovolání proti
rozsudkům odvolacího soudu.
Podle ust. § 243d odst. 1 o.s.ř. se věcí bude dále zabývat odvolací
soud, vázán právním názorem dovolacího soudu. V novém rozhodnutí o věci
rozhodne i o náhradě nákladů řízení státu, které platil (§ 148 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. dubna 2001
JUDr. Karel
Podolka předseda senátu