30 Cdo 2245/2025-206
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 310 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 42/2020, o dovolání žalobce proti nespecifikovanému rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 21 C 42/2020, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2025, č. j. 17 Co 225/2025-196, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti nespecifikovanému rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 21 C 42/2020, se zastavuje. II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 310 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 88/2012. K odvolání žalobce proti nespecifickému rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 vedenému pod sp. zn. 21 C 42/2020 rozhodl Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 3. 7. 2025, č. j. 17 Co 225/2025-196, o odmítnutí odvolání žalobce (výrok I usnesení odvolacího soudu) pro jeho vady a o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Blíže nespecifikované rozhodnutí soudu prvního stupně i usnesení odvolacího soudu č. j. 17 Co 225/2025-196 napadl žalobce dovoláním, a to v celém jejich rozsahu, a požádal o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. § 236 odst. 1 o.
s. ř.). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle § 243b o. s. ř. ve spojení s § 104 odst. 1 větou první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.
9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ve zbylém rozsahu, v němž dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. Dovolání žalobce, které směřuje proti usnesení o odmítnutí odvolání, není totiž dle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, jak byl žalobce v napadeném usnesení odvolacího soudu řádně poučen, neboť v souladu s § 229 odst. 4 o.
s. ř. je proti tomuto usnesení přípustná žaloba pro zmatečnost. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. pak není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné ani proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení, tedy do výroku II napadeného usnesení odvolacího soudu. Odmítnutí objektivně nepřípustného dovolání není na překážku skutečnost, že dosud nebylo rozhodnuto o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021).
Stejně je tomu i ve vztahu k dosud nerozhodnuté žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dle § 241b odst. 2 o. s. ř. má odmítnutí dovolání dle § 238 o. s. ř. před odstraňováním nedostatku povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř. přednost.
Na soudu prvního stupně nyní je, aby v souladu s § 3 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zvážil, zda dovolateli podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání. Žalobce v dovolání vznesl žádost podle § 243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti, resp. právní moci napadených usnesení. Jelikož bylo dovolací řízení částečně zastaveno a částečně bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 10. 2025
JUDr. Pavel Simon předseda senátu