30 Cdo 2252/2018-188
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V., nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 104/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2016, č. j. 13 Co 255/2015-138, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu), současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Proti výše uvedenému rozsudku soudu prvního stupně (č. j. 17 C 104/2011-90) ve spojení s rozsudkem soudu odvolacího (č. j. 13 Co 255/2015-138) podal žalobce dovolání ze dne 25. 4. 2016 (č. l. 140), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení.
Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Soud prvního stupně o žádosti žalobce rozhodl usnesením ze dne 9. 6. 2016, č. j. 17 C 104/2011-147, tak, že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I) a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (výrok II). Odvolací soud usnesením ze dne 26. 7.
2016, č. j. 13 Co 271/2016-154, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (č. j. 13 Co 271/2016-154) ve spojení s usnesením soudu prvního stupně (č. j. 17 C 104/2011-147) podal žalobce dovolání ze dne 13. 8. 2016 (č. l. 157), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce v tomto dovolání proti usnesení odvolacího soudu (č. j. 13 Co 271/2016-154) znovu požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Soudy tento návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení opět zamítly (srov. usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 9. 2016, č. j. 17 C 104/2011-158, a usnesení odvolacího soudu ze dne 23. 6. 2017, č. j. 13 Co 373/2016-176). Usnesením ze dne 29. 9. 2017, č. j. 17 C 104/2011-178, které bylo žalobci doručeno dne 4. 10. 2017, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 26.
7. 2016, č. j. 13 Co 271/2016-154, a současně žalobce poučil, že nebude-li do 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud může dovolací řízení zastavit. Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 10. 10. 2017 (č. l. 179), ve kterém požádal o prodloužení lhůty a opět o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. K žalobcem podanému dovolání (proti usnesení odvolacího soudu č. j. 13 Co 271/2016-154) Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil usnesením ze dne 12.
12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5154/2017-181). Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv.
povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání.
Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, ačkoliv z výzvy soudu prvního stupně (srov. usnesení ze dne 29. 9. 2017, č. j. 17 C 104/2011-178) si musel být vědom toho, že při podání dovolání musí být zastoupen advokátem (srov. § 241 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zastaveno, nebylo třeba rozhodovat o návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.