U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců
JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci P. B.,
proti žalované MUDr. G. B., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v
Hradci Králové-pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 50 C 8/2012, o dovolání
žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. ledna 2016, č. j. 3 Co
73/2013-378, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. ledna 2016, č. j. 3 Co 73/2013-378,
potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (dále
jen „soud prvního stupně“) ze dne 31. října 2012, č.j. 50 C 8/2012-291, kterým
soud prvního stupně odňal žalobci částečné osvobození od soudních poplatků ve
výši 50%, přiznané mu usnesením ze dne 24. dubna 2012, č.j. 50 C 8/2012-220. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že oproti době předchozího
rozhodnutí došlo k výrazné změně majetkových poměrů žalobce, který je schopen,
aniž by se dostal do tíživé situace, hradit své potřeby. Navíc přihlédl k
neúměrné výši požadované satisfakce, které se žalobce domáhá za tvrzené lživé
svědectví žalované před orgány činnými v trestním řízení. Žalobce proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podal dovolání, aniž by
byl zastoupen advokátem, resp. aniž by doložil, že by sám měl právnické
vzdělání; znovu pak požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 24. března 2016, č.j. 50 C 8/2012-417, soud prvního stupně
vyzval žalobce, aby si ve lhůtě 10 dnů zvolil právního zástupce – advokáta a
jeho prostřednictvím podal dovolání. Na tuto výzvu reagoval žalobce žádostí o
ustanovení zástupce z řad advokátů. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II
bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel
tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného
ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání
[§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání
fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou
dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak
bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §
104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit,
učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení
odstranit, řízení zastaví. Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat
účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li 1to poměry
účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé
řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o
osvobození se však nevracejí. Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl
soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví
na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od
soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od
placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou
soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k
popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl
zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození
od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s
položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí
soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal
dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014,
publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného
dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního
stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta
pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od
soudních poplatků pro dovolací řízení. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení
o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo
Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015). Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy,
je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu
známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez
dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné
uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s
přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný
prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé,
že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování
práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je
vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr
vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné
žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních
otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014). V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby
dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů,
nejsou splněny předpoklady, když dovolatel uplatňuje svou žalobou zřejmě
bezúspěšně právo (srov. § 138 odst.
1 část věty před středníkem o.s.ř.) za
situace, kdy se domáhá ochrany osobnosti za tvrzený zásah do svých osobnostních
práv za tvrzené lživé svědectví žalované před orgány činnými v trestním řízení
(obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 30 Cdo 1699/2011); nadto i žalobou uplatněná částka náhrady nemajetkové újmy v
penězích by se v principu jevila jako neadekvátní. Za této situace proto
odvolací soud opodstatněně vyhodnotil žalobu v dané věci jako zjevně bezúspěšné
uplatňování práva. Závěr soudů obou stupňů je proto nepochybně správný a
dovolací soud se s ním ztotožňuje. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit
dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel
neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního
stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2
o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.