U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců
JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M, v právní věci žalobce
P. B., proti žalované O. K., místem pracoviště v Pardubicích, Okresní státní
zastupitelství, Arnošta z Pardubic 2082, o ochranu osobnosti, vedené u
Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 100/2015, o dovolání žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne
28. února 2017, č. j. 27 Co 40/2017-89, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobce se domáhá žalobou ochrany osobnosti za tvrzený neoprávněný zásah do
svých osobnostních práv, který spatřuje v postupu žalované, jako státní
zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích. Okresní soud v Pardubicích (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne
22. prosince 2016, č. j. 11 C 100/2015-80, výrokem I. zastavil řízení o návrhu
žalobce na osvobození od soudních poplatků, výrokem II. zastavil řízení o
náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou psychickou, zdravotní a majetkovou újmu
a o zaplacení 2000 Kč, z důvodu nezaplacení soudního poplatku ze žaloby podle
ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a výrokem
III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále
též „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. února 2017, č. j. 27 Co 40/2017-89,
výrokem I. usnesení okresního soudu potvrdil a výrokem II. rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že žalobci nebylo přiznáno
pravomocně osvobození od soudních poplatků, a to z důvodu zřejmě bezúspěšného
uplatňování práva. Skutkový stav od doby prvního rozhodování o žádosti žalobce
o osvobození od soudních poplatků nedoznal změny a žalobce na v pořadí druhou
výzvu okresního soudu k zaplacení soudního poplatku reagoval novou žádostí o
přiznání osvobození od soudního poplatku, avšak vyměřený soudní poplatek
nezaplatil. Soud prvního stupně tak postupoval správně, pokud řízení o návrhu
žalobce na osvobození od soudního poplatku zatavil a současně zastavil řízení i
ve věci samé. Žalobce podal dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu. Při
podání dovolání nebyl zastoupen advokátem ani nedoložil, že by měl sám
právnické vzdělání. Soud prvního stupně usnesením ze dne 10. dubna 2017, č. j. 11 C 100/2015-96,
vyzval dovolatele, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby
jeho prostřednictvím podal ve lhůtě 30 dnů řádné dovolání. Dovolatel výše
uvedený nedostatek do současné doby neodstranil, pouze opětovně požádal podáním
ze dne 18. 4. 2017 o ustanovení advokáta. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze
znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být
dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného
ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání
[§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání
fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou
dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak
bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §
104 odst.
2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit,
učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení
odstranit, řízení zastaví. Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li 1to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho
žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních
poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení
soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního
poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření
podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven
reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od
soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s
položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí
soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal
dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014,
publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného
dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního
stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta
pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od
soudních poplatků pro dovolací řízení. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o
dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší
soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR
9/2015). Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze
samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu
spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího
nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné
uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s
přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný
prostředek nemůže být úspěšný.
Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé,
že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování
práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je
vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr
vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné
žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních
otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014). V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli
byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny
předpoklady, když dovolatel uplatňuje svou žalobou zřejmě bezúspěšně právo
(srovnej § 138 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) za situace, kdy se
žalobce domáhá ochrany osobnosti za tvrzený zásah do svých osobnostních práv
proti pasivně nelegitimované žalované v souvislosti s jejím postupem jako
státní zástupkyně (obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna
2013, sp. zn. 30 Cdo 690/2013). Ztotožnil se i s postupem soudu prvního stupně
i odvolacího soudu se závěry vedoucími k zastavení řízení o návrhu žalobce na
osvobození od soudních poplatků a pro nezaplacení soudního poplatku. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit
dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel
neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního
stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2
o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil. U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení §
243f odst. 3 věta druhá o.s.ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.