Nejvyšší soud Usnesení občanské

30 Cdo 2323/2019

ze dne 2019-07-16
ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2323.2019.1

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Bohumilem

Dvořákem v právní věci žalobce T. H. N. P., nar. XY, bytem XY, zastoupeného

Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4,

proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze

2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u

Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 70/2019, o dovolání žalobce proti

usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2019, č. j. 25 Co 152/2018-40,

Dovolací řízení se zastavuje.

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení

Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu prvního stupně ze dne 2. 5. 2019, č. j.

4 C 70/2019-21, kterým soud vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) a

rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro

Prahu 2 (výrok II).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.

Usnesením ze dne 3. 6. 2019, č. j. 4 C 70/2019-46, soud prvního stupně žalobce

vyzval k zaplacení soudního poplatku, a zároveň jej poučil, že nezaplatí-li

soudní poplatek ve stanovené lhůtě, dovolací řízení bude zastaveno. Žalobce ve

stanovené lhůtě vyměřený poplatek neuhradil, zaslal soudu toliko přípis, ve

kterém upozornil na recentní judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 23. 4.

2019, sp. zn. I. ÚS 1415/18, a ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18), v

níž Ústavní soud dospěl k závěru o neexistenci poplatkové povinnosti za

odvolání v řízeních o nároku dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu

způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem

a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich

činnosti (notářský řád), a navrhl, aby soud prvního stupně usnesení o vyměření

soudního poplatku za dovolání ve smyslu § 12 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních

poplatcích, zrušil jako nesprávné.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona

č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl.

II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Podáním dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vznikla žalobci povinnost

zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č.

549/1991 Sb., o soudních poplatcích], avšak žalobce přes poučení soudu prvního

stupně o důsledcích své nečinnosti soudní poplatek neuhradil a v poskytnuté

lhůtě ani nepodal žádost o osvobození od soudních poplatků. Samotný od soudu

prvního stupně odlišný názor žalobce o tom, že mu poplatková povinnost za

podané dovolání nevznikla, vyjádřený v jím podaném „návrhu na zrušení

nezákonného rozhodnutí“ poskytnutou lhůtu nestaví ani nepřerušuje a nelze tak,

než setrvat na závěru, že žalobce nedostál včas své zákonné procesní povinnosti.

Nejvyšší soud proto řízení o dovolání podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o

soudních poplatcích zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, kterým se

řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 7. 2019

JUDr. Bohumil Dvořák

předseda senátu