30 Cdo 233/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 11,000.000,- Kč, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 379/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. února 2012, č.j. 16 Co 5/2012, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. září 2011, č.j. 10 C 379/2009-138, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení 11.000.000,- Kč a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně měl za to, že v řízení nebyl zjištěn žádný nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., neboť nebylo zjištěno žádné nezákonné rozhodnutí ani nesprávný úřední postup, nemohla tak být ani splněna podmínka odpovědnosti státu za škodu, a proto soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. února 2012, č.j. 16 Co 5/2012-153, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s odůvodněním soudu prvního stupně, že odpovědnost státu za nesprávný úřední postup není dána, neboť k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb. nedošlo. Proti tomuto rozsudku podal žalobce („dále jen dovolatel“) včasné dovolání, jímž napadl rozsudky soudů obou stupňů.
Dovolatel shledává nesprávný úřední postup České republiky v tom, že mu neumožnila se seznámit se spisy. Jeho podání však nemělo všechny potřebné náležitosti a nebylo sepsáno advokátem. Dovolatel proto požádal o ustanovení advokáta k ochraně jeho zájmů, nicméně soud prvního stupně tento návrh účastníka zamítl svým usnesením ze dne 5. června 2012, č.j. 379/2009-170. Toto usnesení bylo následně potvrzeno i odvolacím soudem dne 18. října 2012, č.j. 16 Co 400/2012-187. Soud prvního stupně usnesením ze dne 9.
listopadu 2012, č.j. 10 C 379/2009-190, dovolatele vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupce advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně ho i poučil o následcích neodstranění této vady; dovolatel na toto usnesení sice reagoval podáním ze dne 20. listopadu 2012, ale vadu nedostatečného zastoupení ani po výzvě neodstranil, a proto soud prvního stupně předložil dovolání Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud dovolání otce posoudil z hlediska § 241 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve znění účinném do 31.
12. 2012 (srov. čl. II bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.), podle kterého dovolatel musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z podaného dovolání zastoupení advokátem nevyplývá a jiné listiny toto zastoupení nebo právnické vzdělání otce prokazující nebyly předloženy. Dovolatel přes výzvu soudu prvního stupně nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ačkoliv byl o následcích nesplnění této povinnosti poučen. Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat rozhodnutí, s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje, a protože ke zhojení tohoto nedostatku, i přes řádnou výzvu soudu prvního stupně dosud nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2 a § 243c o.s.ř.
zastavil. Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, avšak ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek