30 Cdo 2399/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Pavlíkem ve věci žalobce M. V., zastoupeného JUDr. Lubomírem Poláchem, advokátem se sídlem ve Frýdku- Místku, Zámecké nám. 42, proti žalovaným 1) Ing. L. N., 2) blíže neoznačené M., 3) P. H., zastoupenému Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 536/22, a 4) blíže neoznačenému M., o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 12 C 39/2014 (12 Nc 3202/2013), o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. listopadu 2013, č.j. 8 Co 900/2013-91, ve znění usnesení ze dne 20. prosince 2013, č.j. 8 Co 900/2013-96, takto:
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. prosince 2014 č.j. 30 Cdo 2399/2014-152, se v záhlaví opravuje tak, že nesprávné označení sp. zn. uvedené v závorce „12 Nc 3202/2014“ rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku- Místku, se nahrazuje správným označením sp. zn. „12 Nc 3202/2013“.
V písemném vyhotovení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. prosince 2014, č.j. 30 Cdo 2399/2014-152, došlo ke zřejmé nesprávnosti spočívající v nesprávném označení rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 164 o.s.ř. za použití § 243b o.s.ř., vydal proto opravné usnesení, jímž tuto zřejmou nesprávnost shora uvedeným způsobem opravil. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2015
JUDr. Pavel Pavlík předseda senátu
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle ustanovení § 241a o.s.ř.
lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).
V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.). Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že
- napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo - je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo - má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobce v posuzované věci ovšem ve své podstatě neoznačuje a ani nenastoluje takovou z uvedených alternativ, které by charakterizovaly napadené rozhodnutí ve smyslu výše vymezených hledisek, které jsou jedině způsobilé založit pozitivní úvahu o přípustnosti dovolání proti němu. Nelze přitom pominout např. ani skutečnost, že Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „rozhodovací praxe“ se při řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Těmto zásadám tedy obsah podaného dovolání v daném případě nevyhovuje. Je přitom třeba zdůraznit, že žalobce ani sám neformuluje a nezdůvodňuje konkrétní otázku hmotného, resp. procesního práva. S ohledem na uvedené skutečnosti proto nelze dovodit, že by byly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání v této věci tak, jak je má na mysli již zmíněné ustanovení § 237 o.s.ř. Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.). U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení § 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. prosince 2014
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu