30 Cdo 2423/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobce R. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované nemocnici v H., o vydání rozhodnutí o zdravotním stavu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 29 Nc 143/99, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2000, č.j. 1 Co 101/2000-28, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 2. prosince 1999, č.j. 29 Nc 143/99-21, vyslovil nesouhlas s postoupením věci (ve věci žaloby „na zajištění důkazů\", kterou se žalobce, domáhal u Okresního soudu v Semilech „vydání rozhodnutí na základě vyšetření provedeného 13.5.1993 pro potřeby řízení o uznání invalidního důchodu\") s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Hradci Králové.
Okresní soud v Semilech totiž vyslovil, s ohledem na sídlo žalované právnické osoby, místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Hradci Králové. Ten, za součinnosti žalobce po upřesnění označení žalovaného subjektu na nemocnici v H., vyslovil svou věcnou nepříslušnost a věc postoupil Krajskému soudu v Hradci Králové. Krajský soud v Hradci Králové však nesouhlasil s usnesením Okresního soudu Hradec Králové a s jeho důvody podle ustanovení § 78 odst. 2 o.s.ř., týkajícími se zajištění důkazů, které je systematicky zařazeno do části druhé, kterou není možno ve věcech správního soudnictví použít (§ 246c o.s.ř.) a věc vrátil Okresnímu soudu v Hradci Králové.
O odvolání žalobce proti tomuto usnesení rozhodl Vrchní soud v Praze, usnesením v záhlaví uvedeným tak, že usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. prosince 1999, č.j. 29 Nc 143/99-21, potvrdil s uvedením, že Krajský soud v Hradci Králové postupoval v souladu s § 104a odst. 2 o.s.ř. a odvolání není důvodné. Odkázal na jeho správné odůvodnění a zejména závěr, z něhož dovozuje nezbytnost postupem podle ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř., zjistit, čeho se žalobce konkrétně domáhá, neboť znění žalobního návrhu nasvědčuje spíše tomu, že jde o žalobu na plnění (povinnost vydat rozhodnutí o zdravotním stavu žalobce) a ne o zajištění důkazu.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal žalobce dovolání, navrhoval napadené usnesení zrušit. S poukazem na ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., žádal o ustanovení mu advokáta, neboť to zdůvodňují jeho sociální poměry a pro důvody podle § 241 odst. 3 písm. b/, c/ a d / o.s.ř. Uváděl, že samotnou vadu spatřuje v tom, že usnesení soudu prvního stupně odvolací soud potvrdil. Ze zdůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze však není zřejmé, který soud je soudem prvního stupně; zda-li Okresní soud Semily, Okresní soud Hradec Králové, nebo Krajský soud Hradec Králové a pro značné dlouhé časové období se jeho žaloba na zabezpečení důkazů podle ustanovení § 78 o.s.ř. na řízení před soud ani nedostala.
Žalobci soudem ustanovená advokátka usnesením ze dne 24. července 2000, č.j. 29 Nc 143/99-35, ve svém vyjádření ze dne 20.9.2000 k podání dovolání žalobce uvedla, že po seznámení se s obsahem spisu dospěla k závěru, že dovolání není důvodné. Se žalovaným jednala ve dnech 8.8. a 10.8. 2000, ale i po jejím poučení trval na podaném dovolání a odmítl doporučení o zpětvzetí podání, proto další jednání se žalobcem považuje za zbytečné. Žalobce označil jako žalovaného nemocnici a požadoval jako nový návrh zaplacení částky 5,000.000,- Kč za průtahy v soudním řízení a setrval na původním obsahu žaloby o zajištění důkazu, lékařského vyšetření ze dne 13.5.1993 Kliniky chorob a nemocí z povolání pro potřeby řízení o uznání invalidního důchodu. Řízení o invalidní důchod je však pravomocně skončeno u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 29 Co 127/96 a nové řízení nebylo zahájeno, neboť žalobce opětovně nepožádal o přiznání invalidního důchodu.
Vyjádření ve věci nebylo podáno.
Nejvyšší soud věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). V případech dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu upravuje občanský soudní řád jeho přípustnost v ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř., jde-li o usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, v ustanovení § 239 odst. 1, 2 o.s.ř. pak, jde-li o usnesení odvolacího soudu ve věci samé.
V dané věci se však o žádný z těchto případů se nejedná, neboť usnesením soudu prvního stupně nebylo řízení zastaveno a rozhodnutí o potvrzení usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. prosince 1999, č.j. 29 Nc 143/99-21, o vyslovení nesouhlasu Krajského soudu v Hradci Králové s postoupením věci s uvedením, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Hradci Králové, není rozhodnutím ve věci samé. Dovolání totiž není přípustné ani proti usnesení odvolacího soudu, jímž by rozhodl o příslušnosti, ani o předběžném opatření; z uvedených důvodů tedy jde o nepřípustné dovolání.
Přípustnost dovolání by mohla být založena jen v případě, kdyby byla zjištěna některá z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., a to na straně soudu (písm. g/), na straně účastníků (písm. b/, c/), nebo by se týkala předmětu řízení (písm. d/), návrhu na zahájení řízení (písm. e/), nebo kdyby byla účastníkovi v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (písm. f/), jímž by rozhodnutí odvolacího soudu bylo postiženo. Přípustnost dovolání bez zřetele k tomu, zda účastník v dovolání tyto vady vytýká, je založena až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Vady uvedené v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. ale z obsahu spisu nevyplývají a dovolacím soudem ani nebyly shledány ( dovolatel je ani netvrdí).
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. postiženo, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud proto dovolání, aniž by se mohl věci dále zabývat, podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, věty první o.s.ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
V Brně dne 2.listopadu 2000
JUDr. Julie M u r á n s k á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová