30 Cdo 2435/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobkyně Z. P., proti žalovanému (označenému jako) „SOC. ODBOR – ÚP – POBOČKA VAL. KLOBOUKY“, o nejasném podání, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 38 Nc 401/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 23. května 2013, č. j. 60 Co 189/2013-30, takto:
Dovolání se odmítá.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3): Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu není ve smyslu § 243c odst. 3 a § 218 písm. b) o. s. ř. přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, publikované v čísle 12/2000 časopisu Soudní judikatura jako SJ 138/2000) a bylo proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 4. září 2013
JUDr. Pavel V r c h a předseda senátu