30 Cdo 244/2024-58
USNESENÍ
čNejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., zastoupeného JUDr. Evou Fajtlovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Mojžíškové 738/4, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, 2) České republice – Městskému soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Spálená 6/2, a 3) JUDr. Milanu Chmelíčkovi, Mgr. Jitce Stibralové, Mgr. Zdeňce Burdové, soudcům Městského soudu v Praze, o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou zdravotní a psychickou újmu ve výši 11 390 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 64 C 5/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 2. 2023, č. j. 64 C 5/2023-8, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2023, č. j. 71 Co 74/2023-17, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 2. 2023, č. j. 64 C 5/2023-8, se zastavuje. II. Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2023, č. j. 71 Co 74/2023-17, se odmítá.
Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 2. 2023, č. j. 64 C 5/2023-8, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I), a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému (výrok II). Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Proti usnesení soudu odvolacího soudu podal žalobce dne 18. 5. 2023 včasné dovolání (č. l. 19), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.
Přípisem ze dne 26. 5. 2023 (č. l. 25) požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 9. 2023, č. j. 64 C 5/2023-34, které bylo žalobci doručeno dne 13. 9. 2023, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce k výzvě soudu prvního stupně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Soud prvního stupně o žádostech žalobce rozhodl usnesením ze dne 16. 10. 2023, č. j. 64 C 5/2023-38, tak, že žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (výrok I) a zároveň žalobci ustanovil zástupce pro dovolací řízení, jež je uveden v záhlaví (výrok II). Ustanovený advokát doplnil dovolání žalobce podáním ze dne 25. 12. 2023 (č. l. 44). Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.
1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. V posuzované věci žalobce dovoláním napadá nejen rozhodnutí odvolacího soudu, ale výslovně též rozhodnutí soudu prvního stupně, které v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje).
Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006). Posuzované dovolání do usnesení odvolacího soudu, ani po jeho doplnění ustanoveným advokátem, neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o.
s. ř., neboť žalobce nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Žalobce v dovolání pouze uvedl, že „vůči jeho osobě došlo v důsledku nesprávného postupu k vydání nesprávných rozhodnutí státními orgány a institucemi, které způsobily žalobci mnoho dílčích křivd, z nichž v konečném důsledku dovozuje svůj nárok na náhradu škody a zadostiučinění. K těmto událostem mělo pravděpodobně dojít v působnosti Okresního soudu v Ostravě, od čehož dovolatel odvozuje jeho místní příslušnost pro projednání věci.“
Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje ani pouhá citace textu ustanovení § 237 a § 241a odst. 1 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.
7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). V posuzovaném případě vymezení toho, v čem žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, v dovolání zcela absentuje, když z dovolání není seznatelné, který předpoklad přípustnosti považuje žalobce pro konkrétní dovolací důvod za splněný. K ústavní konformitě požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání se vyjádřil Ústavní soud ve Stanovisku pléna ze dne 28.
11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS- st. 45/16, ve kterém uvedl, že § 241a odst. 2 o. s. ř. stanovuje srozumitelný, legitimní a přiměřený požadavek na obsah podaného dovolání, a není tedy v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, pokud v případě, že dovolatel tento požadavek nesplní, Nejvyšší soud z tohoto důvodu podané dovolání odmítne. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání do usnesení odvolacího soudu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o.
s. ř.). Pochybnosti žalobce o možné podjatosti soudců soudu, jemuž byla věc postoupena, nemohou být co do určení obecné místní příslušnosti zohledněny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 32 Nd 56/2018). Otázka případné podjatosti soudce Obvodního soudu pro Prahu 2, kterému bude věc přidělena k vyřízení, může být řešena až ve chvíli, kdy se před daným soudem povede řízení, nikoli v rámci dovolacího řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 2. 2024
JUDr. Pavel Simon předseda senátu