30 Cdo 2442/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobkyně Golf City – Štiřín s. r. o., identifikační číslo osoby 26751003, se sídlem v Praze 6, Lužná 591/4, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6, o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 64/2013, o dovolání Pavla Diviše, nar. 19. 11. 1953, bytem v Sýkořici 248, zastoupeného Mgr. Terezou Rajchlovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Myslíkova 23, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2016, č. j. 14 Co 438/2015-68, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky jako náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím Obecního úřadu v Kamenici ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. SU/0001052/09/SU, o umístění stavby. Napadeným rozsudkem k odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá, současně žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a náhradu nákladů odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním Pavel Diviš, nar. 19. 11. 1953, s tím, že žalobkyně je jeho právní předchůdkyní, neboť s ní uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky, na jejímž základě došlo k postoupení souzené pohledávky na jeho osobu. Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl. Podle § 240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle § 243c odst. 3 věty prvé o. s. ř. ustanovení § 218 písm. b), § 218a, § 224 odst. 1 a 2 a § 225 platí pro řízení u dovolacího soudu obdobně. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Protože dovolatel P. D. nebyl účastníkem řízení, není ve smyslu § 240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. oprávněn podat proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. Současně v dovolání neuvádí, a ani jinak nevyšly najevo, skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že ve smyslu § 107 o. s. ř. dosavadní žalobkyně ztratila způsobilost být účastníkem řízení. Postoupení pohledávky, kterého se dovolatel dovolává, je nepochybně ve smyslu § 107a odst. 1 o. s. ř. právní skutečností, s níž právní předpisy spojují přechod práva účastníka, o něž v řízení jde, a která by jinak za řízení umožňovala dosavadnímu žalobci navrhnout, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo, avšak postup podle § 107a o. s. ř. není v dovolacím řízení možný (§ 243b o. s. ř.). Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 3. listopadu 2016
Mgr. Vít Bičák pověřený člen senátu