30 Cdo 2444/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy v právní věci
žalobkyně Č. k. a., proti žalovaným 1/ W. – M. D., spol. s r. o., a 2/ L. P.
spol. s r. o., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti smlouvy o zřízení
věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn.
7 C 343/98, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 22. dubna 2002, č. j. 8 Co 162/2002-118, takto:
Dovolání druhého žalovaného se zamítá.
Ve shora uvedené věci v průběhu odvolacího řízení Krajský soud v Ostravě
usnesením ze dne 22. února 2002, č. j. 8 Co 162/2002-118, podle ustanovení §
107a občanského soudního řádu (dále jen \"o. s. ř.\") připustil, aby Č. k. a.,
vstoupila do řízení na straně žalobce namísto Č. o. b., a. s..
Odvolací soud při svém rozhodování vzal v úvahu, že rozsudkem Okresního soudu v
Novém Jičíně ze dne 10. října 2001 bylo určeno, že smlouva o zřízení věcného
břemene, uzavřená mezi oběma žalovanými dne 2. března 1995, kterou bylo zřízeno
pro druhého žalovaného časově neomezené právo výlučného užívání všech
nemovitostí, zapsaných na LV č. 3163 pro obec a katastrální území F. p. R. u
Katastrálního úřadu v N. J., je neplatná, přičemž bylo rozhodnuto o náhradě
nákladů řízení. V průběhu odvolacího řízení o odvolání druhého žalovaného
navrhl žalobce - Česká obchodní banka, a. s., aby na jeho místo vstoupila do
řízení Č. k. a. s odůvodněním, že postoupil této agentuře svoji pohledávku za
prvním žalovaným, která vyplývá z úvěrové smlouvy č. 170 ze dne 29. dubna 1993,
jež je předmětem tohoto řízení.
Krajský soud pak zjistil, že smlouvou ze dne 19. prosince 2001 o postoupení
pohledávky Č. o. b., a.s., postoupila Č. k. a. pohledávku za dlužníkem - prvním
žalovaným, a to za sjednanou úplatu. Ve smlouvě je zároveň uvedeno, že
pohledávka je zajištěna zástavním právem k nemovitostem, jichž se mimo jiné
týká i toto řízení. Č. k. a. pak přípisem ze dne 29. ledna 2002 vyslovila se
vstupem do tohoto řízení na místo žalobce souhlas.
Krajský soud v Ostravě tak konstatoval, že po rozhodnutí ve věci soudem prvního
stupně nastala právní skutečnost, s níž je spojen přechod práv a
závazků z původního žalobce na zmiňovanou agenturu. Žalobce
navrhl vstup nového účastníka do řízení dříve, než odvolací soud o věci
rozhodl, přičemž Č. k. a. vyslovila se vstupem do řízení souhlas.
Proti uvedenému pravomocnému usnesení odvolacího soudu podal dne 8. dubna 2002
druhý žalovaný (kterému bylo toto usnesení doručeno 14. března 2002) včasné
dovolání. Uvádí v něm, že nemá možnost přezkoumat, zda došlo řádně k postoupení
pohledávky mezi Č. o. b., a. s. a Č. k. a. Není mu pak známo, zda oznámení o
postoupení pohledávky bylo řádně doručeno prvnímu žalovanému. Nesouhlasí proto,
aby do řízení místo Č. o. b., a. s., vstoupila Č. k. a. Navrhuje, aby napadené
usnesení Krajského soudu v Ostravě bylo zrušeno, a aby věc byla vrácena k
dalšímu řízení.
K uvedenému dovolání se ostatní účastníci nevyjádřili.
Dovolací soud shledal, že dovolání druhého žalovaného bylo podáno oprávněnou
osobou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem podle ustanovení §
241 odst. 1 o. s. ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením § 240
odst. 1 o. s. ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky
požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. Poté se dovolací soud zabýval
otázkou přípustností dovolání v této věci se závěrem, že dovolání druhého
žalovaného je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Dovolací soud pak přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě
v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že
dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je třeba považovat za správné (§
243b odst. 2 o. s. ř.).
Ze znění ustanovení § 242 o. s. ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání
obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu.
Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i
uplatněným dovolacím důvodem. Podle třetího odstavce zmíněného ustanovení však
dovolací soud v případě, je-li dovolání přípustné, přihlédne též k (případným)
vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a
b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., resp. též k vadám řízení, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, pokud tyto vady nebyly
uplatněny v dovolání. Tyto případné vady se však z obsahu spisu nepodávají.
Dovolací soud se proto dále zabýval výtkami dovolatelem v jeho dovolání
výslovně uvedenými, přičemž je shledal jako v zásadě neopodstatněné.
Podle ustanovení § 107a o. s. ř. jestliže má žalobce zato, že po zahájení
řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují buď převod nebo
přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může (s
výjimkou případů uvedených v ustanovení § 107 o. s. ř.) dříve, než soud o věci
rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení
namísto dosavadního účastníka. Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se
prokáže, že po zahájení řízení nastala uvedená právní skutečnost a jestliže s
tím souhlasí ten, kdo má vstoupit namísto žalobce.
Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a stejně tak z obsahu
spisu, odvolací soud při svém rozhodování z uvedeného ustanovení občanského
soudního řádu (dále opět jen \"o. s. ř.) vycházel, přičemž pro své rozhodnutí
si opatřil i odpovídající zjištění prokazující, že předpoklady postupu
podle tohoto ustanovení skutečně také nastaly. Sám dovolatel ve svém dovolání
ostatně neuvádí žádné konkrétní okolnosti, které by závěry odvolacího soudu ve
skutečnosti zpochybňovaly.
Protože tedy za tohoto stavu je třeba se plně ztotožnit s již popsanými závěry
odvolacího soudu, dovolacímu soudu proto nezbylo, než toto dovolání podle
ustanovení § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítnout z důvodu, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu je z hlediska výtek obsažených v dovolání nutno považovat za
správné. Dovolací soud rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s.
ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. února 2003
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu