30 Cdo 2459/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky ve věci
péče o dříve nezletilého V. S. a o dříve nezletilou V. S., děti J. S. a
V. S., o zvýšení výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5, pod sp. zn.
5 P 640/98, o dovolání otce zletilých dětí proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 30. dubna 2004, č.j. 53 Co 127/2004-589, t a k t o :
I. Dovolání otce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 5. listopadu 2003, č.j. 5 P
640/98-572, zvýšil výživné pro dříve nezletilého V. S. s účinností od 1.9.1997
na částku 2.650,- Kč měsíčně, s účinností od 9.7.2000 na částku 2.000,- Kč
měsíčně a
s účinností od 1.10.2000 je zrušil a současně rozhodl o povinnosti otce uhradit
nedoplatek na tomto výživném za dobu od 1. září 1997 do 30. září 2001. Ve
vztahu
k dříve nezletilé V. S. zvýšil výživné s účinností od 1.9.1999 na částku
2.552,- Kč měsíčně, s účinností od 9.7.2000 na částku 2.000,- Kč měsíčně, s
účinnosti od 1.10.2001 na částku 2.550,- Kč měsíčně a od 1.10.2003 tuto
povinnost zrušil. Současně rozhodl o povinnosti otce uhradit nedoplatek na
tomto výživném za dobu od 1. září 1999 do 30.9.2003. Rozhodl též o náhradě
nákladů řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. dubna 2004, č.j. 53 Co 127/2004-589,
odvolání otce postupem podle ustanovení § 211 občanského soudního řádu (dále
jen \"o.s.ř.\") a § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl, neboť odvolatel ani na výzvu
soudu v řádné lhůtě nedoplnil své odvolání tak, aby v něm bylo vedle obecných
náležitostí uvedeno,
v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu a zejména čeho se
odvolatel domáhá. O následcích nedoplnění dovolání byl odvolatel řádně soudem
poučen. Městský soud současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou
stupňů.
Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal otec dne 6. srpna 2004 včasné
dovolání, ve kterém odkazuje na ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. a žádá, aby
usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.
K uvedenému dovolání otce nebylo podáno ostatními účastníky vyjádření.
Dovolání otce není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání má povahu mimořádného opravného prostředku, kterým lze
za zákonem stanovených předpokladů napadnout rozhodnutí odvolacího soudu. Zákon
v tomto případě připouští dovolání jen ve výslovně uvedených případech
vymezených
v ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. Žádné z těchto ustanovení však
nestanoví možnost přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým
bylo odmítnuto odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení
§ 211 a § 43 odst. 2 o.s.ř. (na případy tohoto druhu však v souvislosti s
úpravou institutu žaloby
pro zmatečnost jinak pamatuje ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř.).
Protože v označené věci tedy nebyly dány předpoklady přípustnosti dovolání,
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) proto dovolání
otce jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/
téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst.
5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o.s.ř.,
když dovolání otce bylo odmítnuto, avšak v dovolacím řízení ostatním účastníkům
žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2004
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu