30 Cdo 246/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Tomášem
Novosadem ve věci žalobce M. K., proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 433.432 Kč, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 167/2014, o dovolání žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2015, č. j. 20 Co
88/2015-110, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
odvolací řízení). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné
dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem.
Současně s podáním dovolání žalobce požádal o ustanovení zástupce z řad
advokátů pro dovolací řízení. Soud prvního stupně tuto žalobcovu žádost
zamítnul usnesením ze dne 8. dubna 2016, č.j. 22 C 167/2014-171. K odvolání
žalobce bylo toto usnesení potvrzeno usnesením soudu odvolacího ze dne 24.
srpna 2016, č.j. 20 Co 322/2016-194. Obě nyní zmíněná usnesení jsou pravomocná,
dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podáno nebylo.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. listopadu 2016, č.j. 22 C
167/2014-203, byl žalobce vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení v
řízení o dovolání proti napadenému usnesení. Žalobce byl též poučen, že v
případě neodstranění uvedeného nedostatku bude dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (čl. II. a
čl. VII. zák. č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání podle ustanovení § 241 odst.
1, 4 o. s. ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek
lze odstranit a bez jejíhož naplnění nelze o dovolání věcně rozhodnout. Výjimku
stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku
povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatel
fyzickou osobou, která má právnické vzdělání.
Žalobce jako dovolatel není právně zastoupen a netvrdí, že má právnické
vzdělání. Žalobce sice v reakci na výzvu k odstranění nedostatku povinného
zastoupení opětovně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací
řízení, ovšem obsahově totožná žalobcova žádost byla již pravomocně zamítnuta,
a proto se k další žalobcově žádosti nepřihlíží v souladu se závěry nálezu
Ústavního soudu ze dne 20. ledna 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09.
Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku
povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své
nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2,
části věty před středníkem, a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení
zastavil.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v
rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s.
ř.)
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 19. dubna 2017
JUDr. Tomáš Novosad
pověřený člen senátu