30 Cdo 2469/2022-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců
JUDr. Jana Kolby a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. B., narozeného
XY, bytem v XY, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) Obvodnímu soudu pro
Prahu 2, se sídlem v Praze 2, Francouzská 808/19, a 3) J. L., bytem v XY, o
zaplacení 2 066 660 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C
252/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.
3. 2022, č. j. 62 Co 384/2021-56, t a k t o:
I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 31. 3. 2022, č. j. 62 Co 384/2021-56, se v rozsahu dovolání do výroku I,
vyjma potvrzení výroku usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení,
zastavuje.
II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 2 066 660 Kč jako náhrady škody a
zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 8.
9. 2021, č. j. 12 C 252/2018-46, zastavil řízení o dovolání žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2021, č. j. 62 Co 411/2020-35
(výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil
usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 11. 4. 2022 včasné dovolání,
čímž mu vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání [srov. § 4 odst.
1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od
30. 9. 2017, dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“], který činí podle položky č. 23
bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII
zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud vyzval žalobce svým usnesením ze dne 26. 9. 2022, č. j. 30 Cdo
2469/2022-61, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil
soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč s tím, že nebude-li ve stanovené
lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Výzva byla žalobci doručena dne
4. 10. 2022 s tím, že lhůta k zaplacení mu marně uplynula dnem 19. 10. 2022. K
podání s žádostí o osvobození od soudních poplatků, které žalobce zaslal
Městskému soudu v Brně, a které bylo Nejvyššímu soudu doručeno až 26. 10. 2022
tak nebylo možno přihlížet.
Protože žalobce ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, ačkoliv k tomu
byl řádně vyzván, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému
usnesení odvolacího soudu podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., zčásti
zastavil.
Dovolání žalobce není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu,
jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení,
ať již co do potvrzení nákladového výroku v usnesení soudu prvního stupně či co
do výroku o nákladech odvolacího řízení. Z těchto důvodů dovolací soud dovolání
v dotčeném rozsahu odmítl.
V rozsahu, ve kterém není dovolání podle § 238 o. s. ř. přípustné, není třeba
zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§ 241b odst. 2 o. s.
ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze
dovolání věcně projednat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 11. 2022
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu