USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce B. C., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ondřejem Lakomým, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 2006/26, proti žalované České republice – Český úřad zeměměřický a katastrální, se sídlem v Praze 8, Pod Sídlištěm 1800/9, o zaplacení částky 2 112 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 6 C 48/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2020, č. j. 17 Co 155/2019-262, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 15. 2. 2019, č. j. 6 C 48/2018-137, rozhodl tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 2 112 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5 546 Kč a (výrok II). K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 1 478 Kč (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu).
Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody, jež mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu příslušného katastrálního úřadu, který nezapsal existenci zástavního práva k pozemkům parc. č. XY, XY a XY na listu vlastnictví č. XY, pro obec a katastrální území XY (dále jen „předmětné pozemky“), které byly převedeny kupní smlouvou ze dne 11. 10. 1996 na obchodní společnost WAPA, spol. s r. o., po jejich oddělení z pozemku parc. č. XY. Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30.
9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že žalobce v souvislosti nabytím pohledávky jejím postoupením na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 31. 7. 2001 byl obeznámen s tím, že na předmětných nemovitostech vázne (pochybením katastrálního úřadu nezapsané) zástavní právo ve prospěch třetí osoby zajišťující pohledávku ve výši 96 422 400 Kč s příslušenstvím, tedy pohledávku, co do možnosti jejího uspokojení, zajištěnou zástavním právem s lepším pořadím.
Žalobce se nemohl, bez ohledu na to, zda zástavní právo jiného věřitele k předmětným nemovitostem bylo v katastru nemovitostí vyznačeno či nikoli, při obvyklém sledu událostí, objektivně domoci uspokojení své pohledávky, neboť na předmětných pozemcích vázlo dřívější zástavní právo s lepším pořadím, a to k pohledávce, jež svou výší značně přesahovala hodnotu předmětu zástavy. Vztah příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou proto není na základě zjištěného skutkového stavu dán.
Tento závěr, který však žalobce v dovolání kvalifikovaně nezpochybnil, byl sám o sobě důvodem pro zamítnutí žaloby. Na dalších žalobcem vymezených otázkách (týkajících se zejména vzniku odpovědnostního vztahu, existence a výše škody) rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl (nedostatek příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem žalované a vznikem škody), nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o.
s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 10. 2020
JUDr. Pavel Simon předseda senátu