30 Cdo 2534/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v
právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1) R. H.,
a 2) J. H., oběma zastoupených advokátkou, o určení vlastnictví k nemovitostem,
eventuálně zaplacení 367.557,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Chomutově pod sp. zn. 10 C 239/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. března 2006, č. j. 10 Co 593/2005-102, t a
k t o :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Chomutově po připuštění změny žaloby rozsudkem ze dne 10. 3.
2005, č. j. 10 C 239/98 - 90, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal „určení, že
je vlastníkem nemovitosti - rodinného domu č.p. 341 se zast. plochou p.č. 588 o
výměře 324 m2 a zahrady p.č. 589 o výměře 423 m2 v k. ú. M. u K. n. O.,
zapsaných u Katastrálního úřadu v Ch., a pro případ, že nebude možno primárnímu
petitu vyhovět, in eventum, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit mu
částku 367.557,- Kč s 9,5 % úrokem z prodlení z dlužné částky od 19. 9. 1997 do
zaplacení, to vše to tří dnů od právní moci rozsudku“, a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 19. 5. 1997 kupní
smlouvu, kterou žalobce prodal žalovaným předmětné nemovitosti za kupní cenu
828.680,- Kč, která měla být žalovanými zaplacena nejpozději do 19. 9. 1997,
podle dodatku ke kupní smlouvě ze dne 19. 9. 1997 pak nejpozději do 27. 10.
1997, s tím, že nezaplacení kupní ceny má za následek oprávnění prodávajícího v
plném rozsahu od této kupní smlouvy odstoupit a tím i uvést věci do právního
stavu před uzavřením této smlouvy, a dále byl mezi účastníky sjednán úrok z
prodlení ve výši 9,5 % za dobu prodlení od 19. 9. 1997 do zaplacení celé kupní
ceny. Dopisem ze dne 17. 11. 1997 adresovaným Katastrálnímu úřadu v Ch. ohlásil
žalobce, že využil svého práva a z důvodu nezaplacení celé kupní ceny odstupuje
od kupní smlouvy uzavřené mezi ním a žalovanými ze dne 19. 5. 1997, a žádá, aby
byl zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí. Dále bylo zjištěno, že
dopisem ze dne 10. 2. 1998 žalovaní požádali žalobce o převzetí předmětných
nemovitostí z důvodu, že v termínu do 27. 10. 1997 nedošlo z jejich strany k
úhradě celé kupní ceny a zároveň požádali o vrácení již uhrazené zálohy na
kupní cenu. Dopisem ze dne 24. 9. 1998 oznámila zástupkyně žalobce žalovaným,
že žalobce dne 17. 11. 1997 odstoupil od kupní smlouvy ze dne 19. 5. 1997 a
dále že dne 4. 8. 1998 byla podána žaloba o určení vlastnictví k předmětným
nemovitostem. Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu
dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť odstoupení od smlouvy je
jednostranný právní úkon, tj. projev vůle, jehož účinnost se váže k okamžiku
jeho předání nebo doručení adresátovi. V předmětné věci však dopis žalobce ze
dne 17. 11. 1997 adresovaný Katastrálnímu úřadu v Ch. za takovýto projev vůle
považovat nelze, neboť žalovaným nebyl ani adresován ani doručen. Tento projev
vůle nebyl nahrazen ani dopisem zástupkyně žalobce ze dne 24. 9. 1998, v němž
je žalovaným pouze oznamováno, že dne 17. 11. 1997 došlo k odstoupení od
smlouvy. S ohledem na žalovanými vznesenou námitku promlčení pak okresní soud
zamítl žalobu i v části požadující zaplacení doplatku kupní ceny ve výši
367.557,- Kč, neboť splatnost zbytku kupní ceny nastala dne 27. 10. 1997,
tříletá promlčecí doba uplynula dne 28. 10. 2000 a došlo tedy k promlčení
tohoto žalobcova nároku, který uplatnil podáním u soudu až dne 9. 12. 2004,
jímž rozšířil žalobu o požadavek na doplacení kupní ceny.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. 3. 2006,
č. j. 10 Co 593/2005 - 102, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný
potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel
ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se i s jeho právním
posouzením věci. Poukázal na to, že v žalobě podané u soudu prvního stupně v
srpnu 1998 žalobce neuvádí, že by od smlouvy s žalovanými odstoupil, nýbrž že
jim „navrhoval uzavření dohody o odstoupení od kupní smlouvy, ale žalovaní ji
odmítli podepsat, že žalovaní neprojevují žádnou snahu o splácení kupní ceny a
proto žalobci nezbývá, než využít čl. III. kupní smlouvy, tedy od smlouvy
odstoupit a uvést věci do právního stavu před uzavřením této smlouvy“. Pokud
žalobce tvrdil, že od kupní smlouvy odstoupil již dopisem ze dne 17. 11. 1997,
„když tento svůj úkon oznámil jak žalovaným, kterým zaslal kopii návrhu na
zápis změny do katastru nemovitostí, tak Katastrálnímu úřadu v Ch.“, nelze tuto
listinu za řádné odstoupení od kupní smlouvy považovat, neboť nebyla adresována
žalovaným, ale tehdejšímu Katastrálnímu úřadu v Ch., žalobce ji také nazval
„ohlášení změny vlastnického práva“ a v podání sděluje, že „využil“ svého práva
a „odstupuje“ od kupní smlouvy. Jednostranným odstoupením od smlouvy není ani
dopis zástupkyně žalobce ze dne 24. 9. 1998, v němž žalovaným sdělila, že
žalobce dne 17. 11. 1997 od kupní smlouvy odstoupil. Odvolací soud proto
uzavřel, že žalobce od kupní smlouvy uzavřené se žalovanými neodstoupil (§ 48
obč. zák.) a právní poměry kupní smlouvou založené (včetně vlastnictví
žalovaných k předmětným nemovitostem) tak zůstávají nezměněny. Za správný
považoval odvolací soud i závěr soudu prvního stupně o promlčení uplatněného
nároku na zaplacení doplatku kupní ceny. Jestliže totiž bylo mezi účastníky
dohodnuto, že zbytek kupní ceny byl splatný nejpozději do 27. 10. 1997, počala
tříletá promlčecí doba běžet od 28. 10. 1997 (§ 101 obč. zák.), a uplatnil-li
žalobce tento nárok u soudu až dne 9. 12. 2004, stalo se tak po uplynutí
tříleté promlčecí doby.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává
je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí
odvolacího soudu má
po právní stránce zásadní význam, neboť „řeší právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími
soudy rozhodována rozdílně“. Žalobce je přesvědčen o tom, že od předmětné kupní
smlouvy řádně odstoupil dopisem ze dne 17. 11. 1997, neboť - i když to nemůže
doložit - tento svůj úkon oznámil žalovaným, kterým zaslal kopii návrhu na
zápis změny do katastru nemovitostí adresovaného Katastrálnímu úřadu v Ch.
Žalovaní na tento dopis reagovali dopisem ze dne 10. 2. 1998, v němž jej
vyzvali k převzetí nemovitostí, neboť neuhradili kupní cenu; právě tento dopis
považoval za přistoupení k jeho odstoupení od smlouvy, tedy za projev určitého
souhlasu s jeho postupem (tj. odstoupením od smlouvy). Kromě toho žalované
informoval dopisem ze dne 24. 9. 1998, že podal žalobu na určení vlastnického
práva z důvodu odstoupení od kupní smlouvy, a nabízel jim i možnost
mimosoudního vyřešení věci, přičemž žalovaní na něj reagovali dopisem, v němž
mu navrhli, že budou kupní cenu splácet v měsíčních splátkách ve výši 4.000,-
Kč, což však pro něj bylo nepřijatelné. Dále žalobce nesouhlasí s právním
názorem obou soudů, že došlo k promlčení nároku na zaplacení doplatku kupní
ceny, a naopak zastává názor, že promlčecí lhůta k uplatnění tohoto nároku
nezačala běžet ode dne splatnosti kupní ceny, neboť od kupní smlouvy odstoupil
a tudíž se nemohl domáhat doplatku kupní ceny. Navrhl, aby rozsudek odvolacího
soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání
proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu
oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po
přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ust.
§ 237 o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle
ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam [písm. c)].
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem.
Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); z toho mimo jiné
vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ust. § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může
posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé
po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže
dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ust. § 237 odst. 3 o.
s. ř., dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní
stránce zásadní význam skutečně má.
V posuzované věci žalobce dovoláním napadá výrok rozsudku odvolacího soudu,
kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrzen,
a nejedná se o případ přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s.
ř. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o
řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti
skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat
o právní otázku zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod
podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel jako důvod dovolání [§ 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř.] uplatnil, může spočívat v tom, že odvolací soud věc
posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní
předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Podle ust. § 48 odst. 1 obč. zák. od smlouvy může účastník odstoupit, jen
jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Podle odst. 2
tohoto ustanovení odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li
právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
Pro odstoupení od smlouvy nevyžaduje zákon obecně žádnou zvláštní formu;
byla-li však smlouva uzavřena písemně, platí, že i odstoupení musí být písemné
(§ 40 odst. 2 obč. zák.). Odstoupení od smlouvy se jako jednostranný,
adresovaný právní úkon stává perfektním již tím, že dojde do dispozice (sféry)
adresáta (§ 45 obč. zák.). K účinnosti (perfektnosti) odstoupení není tudíž
třeba ani souhlasu adresáta, ani rozhodnutí soudu. Odstoupení od smlouvy musí
být ve sporu zjištěno, proto jen sama skutečnost, že druhý účastník smlouvy
mohl z okolností dovodit, že byla projevena vůle od smlouvy odstoupit, nemá
účinky dojití projevu vůle (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000,
sp. zn. 22 Cdo 1374/98). Námitka dovolatele, že dopis žalovaných ze dne 20. 2.
1998, v němž jej vyzvali k převzetí nemovitostí, neboť neuhradili kupní cenu,
považoval za projev určitého souhlasu s jeho postupem
(tj. odstoupením od smlouvy), je tedy bezvýznamná.
V předmětné kupní smlouvě, ve znění jejího dodatku, bylo mezi účastníky
sjednáno, že nezaplacení sjednané kupní ceny nejpozději do 27. 10. 1997 má
za následek oprávnění prodávajícího (žalobce) „v plném rozsahu od této kupní
smlouvy odstoupit a tím i uvést věci do právního stavu před uzavřením této
smlouvy“. Dovolatel namítá, že této možnosti využil a od kupní smlouvy dne 17.
11. 1998 odstoupil, přičemž tento svůj projev vůle adresoval Katastrálnímu
úřadu v Ch. a kupujícím jej zaslal na vědomí, což však nemůže doložit.
Dovolatel se tedy domnívá, že tím, že katastrálnímu úřadu zaslal „ohlášení
změny vlastnického práva“, jehož kopii zaslal kupujícím, od smlouvy řádně
odstoupil. Ani tato námitka není způsobilá přípustnost dovolání v dané věci
podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť v případě dopisu ze
dne 17. 11. 1998 se nejednalo o jednostranný právní úkon žalobce adresovaný
žalovaným, nýbrž katastrálnímu úřadu. Stejně tak je bezvýznamné, zda byl
žalovaným doručen dopis zástupkyně žalobce, v němž jim sděluje, že žalobce dne
17. 11. 1997 od kupní smlouvy odstoupil, neboť se opět nejednalo o písemné
odstoupení od kupní smlouvy (o jednostranný adresovaný právní úkon), ale jen o
pouhé sdělení, že „došlo k odstoupení“.
Podle ust. § 100 odst. 1 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v
době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k
námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo
věřiteli přiznat. Odstavec 2 tohoto ustanovení dále stanoví, že se promlčují
všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.
Podle ust. § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je
promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.
Žádné ustanovení, které by délku, resp. počátek běhu promlčecí doby ve vztahu k
nároku prodávajícího na zaplacení kupní ceny upravovalo odchylně, občanský
zákoník neobsahuje.
Podle ust. § 112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu
nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje,
promlčecí doba
od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží.
Dovolatel nesouhlasí s právním názorem soudů obou stupňů, že došlo k promlčení
nároku na zaplacení doplatku kupní ceny, neboť má za to, že promlčecí doba k
uplatnění jeho nároku nezačala běžet ode dne splatnosti kupní ceny, když
od smlouvy odstoupil. Tato námitka dovolatele je zjevně nesprávná, neboť
počátek běhu promlčecí doby není závislý na vůli účastníka smlouvy, nýbrž je
dán objektivní skutečností - a to dnem splatnosti kupní ceny, tak jak byl
dohodnut v kupní smlouvě. Není rozhodné, z jakého důvodu věřitel (dovolatel)
své právo na zaplacení kupní ceny
u soudu neuplatnil. V daném případě byla kupní cena splatná nejpozději do 27.
10. 1997, tříletá promlčecí lhůta tedy nepochybně počala běžet od 28. 10. 1997
(§ 101 obč. zák.). Podání žaloby o určení vlastnictví taktéž nemělo a ani
objektivně nemohlo mít vliv na běh promlčecí doby práva na zaplacení doplatku
kupní ceny. Uplatnil-li tedy žalobce nárok na zaplacení doplatku kupní ceny u
soudu až dne 9. 12. 2004, stalo se tak zjevně po uplynutí tříleté promlčecí
doby a vznesli-li žalovaní námitku promlčení tohoto nároku, nelze odvolacímu
soudu vytýkat nesprávný právní názor na otázku promlčení práva na zaplacení
doplatku kupní ceny.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá z hlediska námitek uplatněných v
dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. § 237 odst. 3 o. s.
ř., není dovolání žalobce podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud ČR proto dovolání podle 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c)
o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., když žalobce s
ohledem
na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení
a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. února 2007
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu