USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců
JUDr. Jana Kolby a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce P. B.,
narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 763
000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 174/2018, o
dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2021, č.
j. 11 Co 258/2021-103, takto:
I. Dovolací řízení proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 8.
2021, č. j. 11 Co 258/2021-103, se v rozsahu dovolání do výroku I, vyjma
potvrzení výroku usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení,
zastavuje.
II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 763 000 Kč jako náhrady škody a
zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10.
11. 2020, č. j. 20 C 174/2018-87, zastavil řízení o dovolání žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2020, č. j. 11 Co 255/2020-81
(výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil
usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, čímž mu vznikla
povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c)
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017,
dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“], který činí podle položky č. 23 bodu 2
Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč.
Soud prvního stupně vyzval žalobce svým usnesením ze dne 14. 10. 2021, č. j. 20
C 174/2018-108, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil
soudní poplatek za podání dovolání ve výši 4 000 Kč s tím, že nebude-li ve
stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Výzva byla žalobci
doručena dne 21. 10. 2021.
Žalobce reagoval na výzvu soudu prvního stupně žádostí o osvobození od soudních
poplatků, o níž soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 11. 1. 2022, č. j.
20 C 174/2018-111, ve spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ze dne
17. 6. 2022, č. j. 11 Co 120/2022-119, tak, že se žalobci osvobození od
soudních poplatků nepřiznává.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII
zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Opětovné vyzývání žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání považoval
Nejvyšší soud za nadbytečné, neboť lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu,
že dříve poskytnutá výzva byla objektivně způsobilá zprostředkovat dovolateli
povinnost zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, pak se jeví setrvání
na požadavku vždy nové a stále stejné výzvy postupem neefektivním a
formalistickým (srov. podobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp.
zn. II. ÚS 2291/13, a ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1775/13).
Protože žalobce nebyl od povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolací řízení
osvobozen a ve stanovené lhůtě tento poplatek nezaplatil, ačkoliv byl k tomu
řádně soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce
proti napadenému usnesení odvolacího soudu podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991
Sb., o soudních poplatcích, zčásti zastavil.
Dovolání žalobce není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu,
jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení,
ať již co do potvrzení nákladového výroku v usnesení soudu prvního stupně či co
do výroku o nákladech odvolacího řízení. Z těchto důvodů dovolací soud dovolání
v dotčeném rozsahu odmítl.
V rozsahu, ve kterém není dovolání podle § 238 o. s. ř. přípustné, není třeba
zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§ 241b odst. 2 o. s.
ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze
dovolání věcně projednat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 10. 2022
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu