U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem
Bičákem ve věci žalobce Ing. J. H., proti žalovanému Město Horažďovice, se
sídlem v Horažďovicích, Mírové náměstí 1, zastoupenému JUDr. Petrem Kubešem,
Ph.D., advokátem, se sídlem v Klatovech, náměstí Míru 65, o zaplacení 1 355 000
Kč, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 4 C 57/2013, k dovolání
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 6. 2014, č. j. 15 Co
128/2014-86, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 6. 2014, č. j. 15 Co 128/2014-86,
potvrdil usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 24. 1. 2014, č. j. 4 C
57/2013-61, který nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl
jeho návrh na ustanovení právního zástupce. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce, nezastoupený advokátem,
včasné dovolání, ve kterém napadl rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu,
přičemž znovu zopakoval svoji žádost o poskytnutí bezplatné právní pomoci a
odpuštění soudních poplatků pro účely dovolacího řízení. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. 12. 2014, č. j. 56 Co 480/2014-113,
potvrdil usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 13. 10. 2014, č. j. 4 C
57/2013-99, který zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků pro
účely podání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni, č. j. 15 Co
128/2014-86, a zamítl žádost žalobce o ustanovení právního zástupce pro účely
podání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni, č. j. 15 Co
128/2014-86. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce rovněž
dovolání, které Nejvyšší soud projednal samostatně (sp. zn. 30 Cdo 2562/2016). Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2016, č. j. 30 Cdo 2562/2016-167, 30
Cdo 2563/2016, byl žalobce k dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze
dne 16. 6. 2014, č. j. 15 Co 128/2014-86, a k dovolání proti usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 22. 12. 2014, č. j. 56 Co 480/2014-113, vyzván, aby ve
lhůtě 15 dnů od doručení usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení, a
to tak, že předloží Nejvyššímu soudu procesní plnou moc prokazující, že je v
dovolacích řízeních zastoupen advokátem, případně doklad potvrzující, že má sám
odpovídající právnické vzdělání. Současně byl poučen, že je nutné, aby zvolený
advokát podané dovolání ve stanovené lhůtě podepsal, vlastnoručně podepsaným
podáním se s ním ztotožnil, nebo je nahradil podáním vlastním, přičemž
nebude-li ve stanovené lhůtě nedostatek povinného zastoupení odstraněn,
Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Na tuto výzvu si žalobce zástupce z řad advokátu nezvolil, sice požádal o
sdělení, jak bylo s jeho dřívější žádostí naloženo, a požádal o prodloužení
soudcovské lhůty, současně však sdělil, že není schopen bez vlastní viny si
tuto službu zajistit, když důvodem pro toto tvrzení je nedobrá materiální,
sociální a zdravotní situace žalobce. Tento stav je zaviněn dosud nevyřešeným a
dlouhodobě trvajícím konkursním řízením. Žalobce požádal Nejvyšší soud o
poskytnutí nezbytné právní pomoci pro sepis dovolání. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být
dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II
bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen
„o. s. ř.“
Podle § 30 o. s. ř.
účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost
zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může
tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro
řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda
senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2). Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám
odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl
(ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení
zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé,
pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta
pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo
Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k
závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani
nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud
nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o
ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení
zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví. Dospěje-
li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka,
jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání,
proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu
prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání
proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro
ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v
řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to
důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2
o. s. ř.) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR
9/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem
78/2015; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz). Účastník občanského soudního řízení uplatňuje ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř.
právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany
svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva
neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou
újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva
jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze
samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu
spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího
nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné
uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména
tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně)
oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke
všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek
nemůže být úspěšný. Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné
uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení
před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy
shodná hlediska (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21
Cdo 987/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem
67/2014). Shora uvedené závěry se uplatní i v nyní projednávané věci. Již v rámci dovolacího řízení proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 12. 2014, č. j. 56 Co 480/2014-113 (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2562/2016), dovolací soud ve shodě s odvolacím soudem
dospěl k závěru, že nejsou u dovolatele splněny předpoklady podle § 30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť se nepochybně jedná o zřejmě
bezúspěšné uplatňování práva, které brání ustanovení zástupce, pokud z dosud
známých skutečností vyplývá, že žalovaný důvodně uplatňuje námitku promlčení. Současně se jedná i o svévolné uplatňování práva, jestliže žalobce jako úpadce
neposkytnutím potřebné součinnosti znemožňuje konkurznímu správci zahrnout
předmětnou pohledávku do majetkové podstaty žalobce a na místo spolupráce s
konkurzním správcem podává žalobu. Nadto okolnost, že pohledávku žalobce by
mohl při dostatečné součinnosti uplatnit přímo správce konkurzní podstaty,
podle Nejvyššího soudu svědčí pro závěr, že ustanovení zástupce žalobci není ve
smyslu § 30 odst. 1 o. s. ř. třeba k ochraně jeho zájmů. Za této situace je již
nadbytečné zabývat se ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. otázkou, zda poměry
žalobce odůvodňují výjimečné přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť na
nedůvodnosti jeho žádosti by to nemohlo ničeho změnit. V situaci, kdy žádost dovolatele o ustanovení zástupce pro nynější dovolací
řízení byla pravomocně zamítnuta, dovolací řízení o dovolání proti
potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu bylo zastaveno, dovolatel přes výzvu
neodstranil nedostatek povinného zastoupení a ani Nejvyšší soud nedospěl k
závěru, že je důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání,
Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o
dovolání žalobce zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b,
§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.