30 Cdo 2583/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla
Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a Pavla Pavlíka ve věci žalobců
A) M. V., B) K. H., obou zastoupených advokátem, proti žalované S. Š.,
zastoupené advokátem, o určení neúčinnosti darovací smlouvy, vedené
u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 149/2001, o dovolání žalované
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne
22. dubna 2003, č.j.23 Co 68/2003-143, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením v
záhlaví označeným k odvolání žalované potvrdil usnesení Okresního soudu v
Pardubicích ze dne 19. listopadu 2002, č.j. 11 C 149/2001-121, jímž bylo pro
opožděnost odmítnuto dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 27. září 2001, sp. zn. 22 Co 430/2001.
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu
nelze vyhovět.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu upravuje o.
s. ř. v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího
soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/
jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b)
a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam; podle odst. 2 písm. b) dovolání podle odst. 1
není přípustné
ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo
zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení
(popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Podle § 238 o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu,
jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo
rozhodnuto a/ o žalobě na obnovu řízení, b/ o zamítnutí návrhu na změnu
rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá); ustanovení § 237 platí obdobně.
Podle § 238a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu,
jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo
rozhodnuto a/ ve věci konkursu a vyrovnání, b/ o žalobě pro zmatečnost, c/ o
návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d/ ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e/ ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f/ o rozvrhu rozdělované
podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g/ o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 226n) a v § 338za
odst. 2; ustanovení § 237 odst. 1 a 3 platí obdobně.
Podle § 239 o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu,
jímž bylo a/ rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno,
popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b/ v průběhu
odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o
zastavení řízení podle
§ 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o
přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst.
2), a též proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu
prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut
návrh na předběžné opatření (§ 75a).
Přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením
odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo
rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle § 238 a § 238a o.s.ř.,
protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech uvedených v
ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž
z § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních
uvedené. Přípustnost dovolání pak nelze důvodně dovozovat ani z § 239 odst. 3
o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o.s.ř.
odmítnuta žaloba, popř. jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh
na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle § 208 odst. 1
a § 241b odst. 1 o.s.ř. dovolání pro opožděnost (srov. též usnesení Nejvyššího
soudu ČR ze dne 20.11.2001, sp.zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné v časopisu
Soudní judikatura, pod poř. číslem 8., ročník 2002).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího
soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší
soud ČR proto dovolání žalované podle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm.
c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta
první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatelka s ohledem na
výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobcům v dovolacím
řízení žádné náklady nevznikly (§ 146 odst. 3, § 243c odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle o.s.ř.
V Brně dne 21. prosince 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu