30 Cdo 2590/2025-230
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce M. F., zastoupeného Mgr. Ing. Svatavou Horákovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 1324/1, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 44 129 016 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 84/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2025, č. j. 58 Co 19/2025-144, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
částky 44 129 016 Kč s příslušenstvím, a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Uvedené částky se žalobce domáhal jako náhrady škody (ve výši 37 129 016 Kč) spočívající v ušlém zisku a zadostiučinění za nemajetkovou újmu (ve výši 7 000 000 Kč), které mu měly vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí (rozhodčího nálezu a následného usnesení soudu o nařízení exekuce). Odvolací soud v dovoláním napadeném rozsudku uzavřel, že rozhodčí nález ze dne 1. 10. 2003 vydaný JUDr. Aloisií Jurkovičovou (soudkyní Rozhodčího soudu při hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR) nebyl zrušen, a navíc i kdyby zrušen byl, tak stát (žalovaná) za újmu způsobenou rozhodčím nálezem neodpovídá.
Mezi usnesením o nařízení (později zastavené) exekuce, které odvolací soud označil za nezákonné, a žalobcem tvrzenou škodou v podobě ušlého zisku, kterého by žalobce dosáhl, kdyby mu nebylo znemožněno na základě práva věcného břemene realizovat podnikatelskou činnost v Hotelu Beskyd, pak podle odvolacího soudu není dána příčinná souvislost. Ve vztahu k nároku žalobce na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí a nepřiměřené délky exekučního řízení, odvolací soud konstatoval, že došlo k jeho promlčení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Předně je třeba konstatovat, že dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu jako celek, tedy ve vztahu ke všem jím uplatněným nárokům. Ohledně závěru odvolacího soudu o promlčení práva na poskytnutí zadostiučinění za žalobcem tvrzenou nemajetkovou újmu však dovolání neobsahuje zákonem požadované náležitosti, zejména vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a dále vymezení důvodu dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). V tomto rozsahu je tak dovolání zatíženo vadami, které nezbytně vedou k závěru o jeho odmítnutí (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit námitka dovolatele, že odvolací soud nesprávně (v rozporu s judikaturou dovolacího soudu) vyhodnotil jeho skutková tvrzení k příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodčím nálezem a vznikem škody, neboť na posouzení této otázky rozsudek odvolacího soudu nespočívá. Jak již bylo uvedeno výše, odvolací soud ve vztahu k rozhodčímu nálezu (jehož nezákonnost žalobce namítá) konstatoval, že nemůže být důvodem, pro který by za případnou škodu vzniklou žalobci v důsledku jeho nezákonnosti odpovídal stát (žalovaná).
Proto se již nezabýval otázkou existence příčinné souvislosti mezi rozhodčím nálezem a žalobcem tvrzenou škodou. Dovolatel pak nikterak nezpochybnil závěr odvolacího soudu o tom, že stát (žalovaná) za újmu způsobenou rozhodčím nálezem neodpovídá. Jestliže tedy obstojí tento důvod zamítnutí žaloby (potažmo vydání potvrzujícího rozsudku soudu odvolacího), nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání nepřípustným (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách www.nsoud.cz).
Ani zpochybnění závěru odvolacího soudu o neexistenci příčinné souvislosti mezi usnesením o nařízení exekuce a žalobcem tvrzenou škodou nemůže vést k závěru o přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť se jedná o námitku proti skutkovým zjištěním, a tudíž nezpůsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Otázka existence příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srovnej například
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009). Uvedené závěry odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti (vztahu mezi škodnou událostí a tvrzenou majetkovou újmou) nejsou výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů (jak ostatně výslovně uvádí i sám dovolatel). Nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Brojí-li žalobce proti těmto (skutkovým) závěrům odvolacího soudu, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod. Argumentace dovolatele spočívající v tom, že odvolací soud porušil jeho právo na spravedlivý proces tím, že řádně neodůvodnil, jak dospěl k závěru, že „mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou existuje příčinná souvislost“ (dovolatel měl asi spíše na mysli závěr, že mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou není dána příčinná souvislost – pozn. Nejvyššího soudu), nemůže přípustnost dovolání založit, neboť se jedná o vytknutí vady řízení, přičemž k namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 10. 2025
Mgr. Vít Bičák předseda senátu