30 Cdo 2598/2021-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem XY, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) Okresnímu soudu v Pardubicích, se sídlem v Pardubicích, Na Třísle 118, 3) J. S., soudkyni XY, o zaplacení 7 150 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 36/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2021, č. j. 58 Co 190/2021-92, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal zaplacení částky 7 150 000 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 9. 3. 2020, č. j. 15 C 36/2020-18, zastavil řízení (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), když se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce se domáhal vůči státu odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), a bylo tedy namístě zkoumat splnění podmínky předběžného uplatnění nároku u žalované ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 OdpŠk.
Vzhledem k tomu, že žalobce uvedenou podmínku řízení nesplnil, přestože je mu tato povinnost nepochybně známa i z jiných řízení, přisvědčil odvolací soud soudu prvního stupně v názoru, že lpění na výzvě k odstranění vytčeného nedostatku podmínky řízení se jeví jako formalistické a neúčelné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, aniž zaplatil soudní poplatek za dovolání.
Podáním dovolání ze dne 12. 7. 2021 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč. Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, č. j. 30 Cdo 2598/2021-98, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2021
Mgr. Vít Bičák předseda senátu