30 Cdo 2607/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miroslavou
Jirmanovou, Ph.D. v právní věci žalobce Mgr. A. S., zastoupeného JUDr. Milanem
Štětinou, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614, proti žalované
CASPER CONSULTING a. s., se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, identifikační
číslo osoby 63980401, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v
Brně, Koliště 55, o vyloučení věcí z exekuce, vedené Okresním soudem v České
Lípě pod sp. zn. 7 C 19/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. března 2014, č. j. 35 Co
613/2013-133, takto:
Záhlaví usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. ledna 2015, č. j.
30 Cdo 2607/2014-160, se opravuje tak, že žalovanou je „CASPER CONSULTING a.
s., se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, identifikační číslo osoby 63980401,“ a
dovolání žalované směřuje proti „rozsudku“ Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočky v Liberci ze dne 4. března 2014, č. j. 35 Co 613/2013-133.
V záhlaví usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2015, č. j. 30 Cdo
2607/2014-160, byla nesprávně označena žalovaná jako „Apston Capital Ltd., se
sídlem 4th Floor, Hannover Building Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, registrační
číslo 408579,“ zastoupená Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně,
Koliště 55. Správné označení žalované (při stávajícím právním zastoupení) je
přitom „CASPER CONSULTING a. s., se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4,
identifikační číslo osoby 63980401,“.
Dovoláním byl napaden rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v
Liberci ze dne 4. března 2014, č. j. 35 Co 613/2013-133, jež byl v záhlaví
nesprávně označen jako usnesení.
Protože ve výroku došlo ke zřejmé nesprávnosti, vydal dovolací soud podle § 164
a § 243b odst. 1 občanského soudního řádu toto opravné usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2015
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph. D.
předsedkyně senátu
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání ve smyslu § 237 o. s.
ř., a to z důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. a namítá, že
„odvolací soud se „dopustil“ nesprávného právního posouzení věci, přičemž věc
rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a zejména pak
v rozporu s výslovným zněním zákonného ustanovení“. Navrhla, aby dovolací soud
usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání mimo jiné uvedl, že dovolání považuje z
nedůvodné, a navrhl, aby je dovolací soud odmítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013
(srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první,
čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Z § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu,
kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem
rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak.
Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém
rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje
vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu
trvání lhůty k dovolání.
Protože dovolatelka přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. ve znění
účinném od 1. 1. 2013 nevymezila, tj. neuvedla, od jaké ustálené praxe
dovolacího soudu se odvolací soud odchýlil, Nejvyšší soud postupoval podle §
243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 26. června 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s.
ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2015
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph. D.
předsedkyně senátu