30 Cdo 2629/2017-283
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobkyně H. P., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 140 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 54/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2016, č. j. 17 Co 422/2016-275, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 7. 12. 2016, č. j. 17 Co 422/2016-275, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 10. 10. 2016, č. j. 23 C 54/2013-261, kterým bylo přerušeno řízení o žalobě pro zmatečnost do pravomocného skončení řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2016, č. j. 17 Co 121/2016-235.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu (č. j. 17 Co 422/2016-275) podala žalobkyně dovolání ze dne 17. 1. 2017 (č. l. 276), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyla žalobkyně zastoupena advokátem a ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání.
Usnesením ze dne 20. 1. 2017, č. j. 23 C 54/2013-278, které bylo žalobkyni doručeno dne 9. 2. 2017, soud prvního stupně vyzval žalobkyni, aby si pro podání dovolání zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 7. 12. 2016, č. j. 17 Co 422/2016-275. Současně žalobkyni poučil, že nebude-li do 20 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byla žalobkyně právně zastoupena.
Žalobkyně neprokázala ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že má sama právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, ačkoliv vzhledem k výzvě soudu prvního stupně (srov. usnesení ze dne 20. 1. 2017, č. j. 23 C 54/2013-278) si musela být vědoma toho, že při podání dovolání musí být zastoupena advokátem (srov. § 241 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o.
s. ř. a řízení zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Pavel Simon předseda senátu