USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci
žalobkyně Z. Š., proti žalované České republice - Ministerstvu pro místní
rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zaplacení 200 000
Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C
169/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
28. 6. 2023, č. j. 19 Co 150/2023-48, t a k t o:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14.
3. 2023, č. j. 30 C 169/2022-23, zamítl žalobu na zaplacení částky 200 000 Kč
(výrok I rozsudku) a rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované na
nákladech řízení částku 900 Kč (výrok II rozsudku).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího
soudu). Rozsudek odvolacího soudu žalobkyně napadla dovoláním, řízení o něm však
Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále
jen „o. s. ř.“, zastavil, neboť dovolání nebylo sepsáno a podepsáno advokátem. Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele
při podání dovolání, přitom představuje zvláštní a obligatorní podmínku
dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění
nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku představuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele
advokátem nebo notářem splnit, (jen) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání. Usnesením ze dne 26. 9. 2023, č. j. 30 C 169/2022-59, soud prvního stupně
vyzval žalobkyni k odstranění nedostatku povinného zastoupení, a připomenul, že
nebude-li ve vytčené lhůtě uvedený nedostatek odstraněn, bude dovolací řízení
zastaveno. Z dovolání nevyplývá, že by žalobkyně byla právně zastoupena. Žalobkyně
neprokázala ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že sama má právnické
vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci nebyla splněna
zákonem stanovená podmínka povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval
podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty
třetí ve spojení s ustanovením § 243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. a dovolací
řízení zastavil (ve smyslu ustanovení § 241b odst. 3 věta třetí o. s. ř.). Pokud žalobkyně požádala o prodloužení lhůty, v níž měla předložit plnou moc,
kterou by udělila jí zvolenému zástupci z řad advokátů, pak soud prvního stupně
takové její žádosti vyhověl a lhůtu prodloužil o dalších 30 dnů, a to na
základě usnesení ze dne 29. 11. 2023, č. j. 30 C 169/2022-69, které žalobkyni
doručil dne 6. 12. 2023. Žalobkyně však v uvedené lhůtě (jejíž konec připadl na
pátek 5. 1. 2024) výzvě soudu bez vysvětlení nevyhověla a až po jejím marném
uplynutí znovu požádala o její další prodloužení podáním sepsaným dne 8. 1. 2024 (č.l. 70 spisu). K takové opožděné opakované žádosti již není možné
přihlédnout, navíc jejím obsahem je odkaz na rozhodnutí předsedy České
advokátní komory ze dne 10. 11. 2023, podle kterého se žalobkyni advokát k
poskytnutí úplatné právní služby neurčuje [když žalobkyně neprokázala splnění
zákonných podmínek pro postup podle § 18 odst. 2 a § 18c zákona č. 85/1996 Sb.,
o advokacii]. Nejvyšší soud přitom neměl důvod zohledňovat tvrzenou, ale
spolehlivě neprokázanou skutečnost, že žalobkyně uvedené konečné a pravomocné
rozhodnutí napadala správní žalobou u Městského soudu v Praze, když ani její
podání by pro žalobkyni příznivější rozhodnutí v tomto dovolacím řízení
nepřivodilo. Nejvyšší soud je totiž vázán správním rozhodnutím, u něhož,
nebylo-li zrušeno v předepsaném řízení, se presumuje jeho věcná správnost. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).