USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu Mgr. Lucií
Jackwerthovou v právní věci žalobce M. V., nar. XY, bytem XY, zastoupeného
JUDr. Davidem Šmídem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 3, Olšanská 2643/1, o
nejasném podání ze dne 12. 10. 2018, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.
zn. 38 Nc 3022/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 17. 10. 2019, č. j. 4 Co 164/2019-29, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
odvolacího soudu), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II
usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší
soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s.
ř.“, odmítl.
Posuzované dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst.
2 o. s. ř., neboť žalobce řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro
tuto vadu pokračovat.
Žalobce v úvodu dovolání pouze obecně konstatoval, že „dovolání je přípustné
podle ustanovení § 237 o. s. ř., protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení
otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.“
Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání
dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. Má-li být
dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky
hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno,
o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené
rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo
2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Takový údaj se však v dovolání nenachází. Je zřejmé, že žalobce vytýká
odvolacímu soudu, že nenapravil pochybení soudu prvního stupně ve věci
vyloučení soudkyně Mgr. Petry Peltrámové (určené k projednání a rozhodnutí
věci), neformuluje však žádnou otázku, na níž napadené rozhodnutí záviselo a
která by měla být předmětem dovolacího přezkumu, ani neuvádí judikaturu, od níž
se měl odvolací soud odchýlit, a tyto údaje pak nelze dovodit ani z obsahu
dovolání.
Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z
jejich nedodržení jsou … v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně.
Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální
míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést.
Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž
logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků“ (srov. usnesení
Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13).
Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne
26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, kde přiléhavě vysvětlil účel povinnosti
dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace
vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na
advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání
odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec
podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu
sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“
K ústavní konformitě požadavku na vymezení důvodů přípustnosti dovolání se pak
Ústavní soud vyjádřil ve stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-
st. 45/16.
K případným vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li
dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
K podání sepsanému samotným žalobcem dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť
nebylo učiněno v souladu s ustanovením § 241 odst. 4 o. s. ř. prostřednictvím
právního zástupce. Pouze pro úplnost lze dodat, že ani v tomto podání nejsou
řádně vymezeny předpoklady přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.).
Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 12. 2020
Mgr. Lucie Jackwerthová
pověřená členka senátu