Nejvyšší soud Usnesení občanské

30 Cdo 2667/2023

ze dne 2023-09-27
ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2667.2023.1

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci

žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se

sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou

zdravotní a psychickou újmu a zaplacení částky 15 603 000 Kč, vedené u

Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 111/2022, o dovolání žalobce

proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne

19. 6. 2023, č. j. 18 Co 125/2023-74, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Okresní soud v Pardubicích jako soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 4.

2023, č. j. 17 C 111/2022-68, zastavil řízení o dovolání žalobce proti usnesení

Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, č. j. 22 Co

249/2022-47, ze dne 29. 9. 2022 (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá

právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací

napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení

odvolacího soudu), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu

nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 10. 8. 2023 včasné dovolání

(č. l. 76), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má

sám odpovídající právnické vzdělání.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona

č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II

a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele

při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž

nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o

dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není

třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit,

je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen.

Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má

právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem

stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle

ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí

o. s. ř. a řízení zastavil.

Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto

dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho

prostřednictvím podal řádné dovolání. Žalobce si vzhledem ke značnému množství

jím podávaných dovolání musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl

již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta

druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 9. 2023

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu