U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v
právní věci žalobce K. T., zastoupeného Mgr. Janem Pravdou, advokátem, se
sídlem v Praze 5, Stroupežnického 2327/28, proti žalované České republice –
Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6, o
zaplacení 161 657 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C
83/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4.
11. 2015, č. j. 13 Co 322/2015-83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Předmětem řízení bylo zaplacení částky 131 657 Kč jako náhrady škody a částky
30 000 Kč jako nemajetkové újmy, která měla vzniknout žalobci v souvislosti se
stavbou a nuceným odstraněním tzv. mini-mola. Žalobcem tvrzená škoda sestává z
částky 26 200 Kč jako pokuty, která mu byla udělena stavebním úřadem, částky 36
190 Kč jako nákladů exekuce na odstranění stavby, částky 1 000 Kč jako soudního
poplatku za odvolání, částky 5 000 Kč jako soudního poplatku za dovolání,
částky 5 000 Kč za sepis odvolání advokátem, částky 8 000 Kč za sepis dovolání
advokátem, částky 267 Kč za poštovné a související výdaje a částky 50 000 Kč
odpovídající odhadovaným nákladům na zřízení nového mini-mola. Soud prvního stupně svým rozsudkem rozhodl tak, že nepřipustil změnu žaloby
(výrok I.) a zamítl žalobu o zaplacení 161 657 Kč (výrok II.). Současně
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Odvolací soud napadeným rozsudkem odmítl odvolání žalobce proti výroku o
nepřipuštění změny žaloby (výrok I.), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve
výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III). Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že v posuzované věci
nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona 82/1998
Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím
nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), neboť rozhodnutí,
jež žalobce považuje za nesprávná a na jejichž podkladě došlo k odstranění
stavby mini-mola a k uložení pokuty, nebyla zrušena ani změněna. Neexistuje
tedy odpovědnostní titul, tj. nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup,
který by zakládal odpovědnost státu za tvrzenou škodu a imateriální újmu. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem, včasným
dovoláním v celém rozsahu. Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012
Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb..), dále jen „o. s. ř.“, jako
nepřípustné odmítl. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné, pokud směřuje proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním
napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč,
ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a pracovněprávní vztahy; k
příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. „V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika
samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má
rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání
je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly
uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o částce, která představuje vyčíslení
více samostatných nároků a o níž odvolací soud rozhodl jedním výrokem, se
zkoumá ve vztahu ke každému z nároků samostatně“ (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009, proti němuž podaná ústavní
stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 2496/2011; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz a
rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Posouzení, zda se jedná o samostatný nárok či nikoliv, vychází z toho, zda jsou
skutečnosti rozhodné pro posouzení opodstatněnosti dílčích nároků rozdílné,
třebaže se odvíjejí od téže události (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
26. 8. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2643/2007). Tento závěr byl z ústavněprávního
hlediska aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. III. ÚS 2867/09, v němž - vycházeje z judikatury Nejvyššího soudu a doktríny -
Ústavní soud uvedl, že „[r]ozhodná samostatnost nároků není tudíž
identifikována s podřaditelností určitému vylíčení skutkových okolností, byť
jsou s ním jinak rovněž spjaty, nýbrž s právní způsobilostí jejich samostatného
uplatnění v soudním řízení (srov. kupříkladu jednotlivé nároky na náhradu škody
na zdraví podle § 444 a násl. obč. zák., pakliže vycházejí z téhož skutku).“
Ve světle této judikatury je tedy třeba posuzovat uvedené nároky z hlediska
přípustnosti dovolání zvlášť, neboť se jedná o samostatné nároky. Žádný z
žalobcem uplatněných nároků se samostatným skutkovým základem nepřevyšuje
částku 50 000 Kč, jde tedy o bagatelní nároky, u kterých dovolání podle § 238
odst. 1 písm. d) o. s. ř. není přípustné, přičemž se současně nejedná o nárok
ze spotřebitelské smlouvy, pracovněprávního vztahu či o věc uvedenou v
ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. V rozsahu, v jakém bylo napadeným rozsudkem odvolání odmítnuto, není dovolání
podle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. rovněž přípustné, neboť takové rozhodnutí
může účastník za zákonem stanovených podmínek napadnout žalobou pro zmatečnost. Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto
o náhradě nákladů řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s.
ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu
pokračovat.
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst.
3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. 11. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu