30 Cdo 2735/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní
věci žalobců a) M. S., a b) RNDr. J. S., obou zastoupených JUDr. Janem Davidem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 37, adresa k doručování 110 00 Praha
1, Štěpánská 39, proti žalované J. K., zastoupené JUDr. Jarmilou Kondelíkovou,
advokátkou se sídlem v Praze 3, Baranova 1518/26, o vyklizení nemovitosti,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp.zn. 39 C 32/2003, o dovolání
žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2009, č. j. 58
Co 278/2009-274, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2009, č.j. 58 Co 278/2009-274,
a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. prosince 2008, č.j. 39 C
32/2003-236, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 10. prosince 2008, č.j. 39 C
32/2003-236, výrokem I. uložil žalované vyklidit a vyklizený žalobcům předat
pozemek parc. č. 3002/2, parc. č. 3001/1, parc. č. 3001/2 a parc. č. 3002/1 a
objekt individuální rekreace bez přiděleného čísla popisného a čísla
evidenčního, postaveném na parcele č. 3002/2 v k.ú. K., obec P., zapsaných na
LV č. 1278 pro k.ú. K. u Katastrálního úřadu Praha – město a dále zavázal
žalovanou vyklidit a vyklizenou žalobcům předat stavbu domu bez přiděleného
čísla popisného a čísla evidenčního na pozemcích parc. č. 3001/1, 3001/2 a
3002/1 v k.ú. K., obec P., která není dosud zapsána v katastru nemovitostí
Katastrálního úřadu Praha-město; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. září 2009, č.j. 58 Co 278/2009-274,
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 občanského soudního řádu
(dále jen „o.s.ř.“) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu
prvního stupně. Konstatoval, že mezi právním předchůdcem žalobců, M. K., a
žalovanou byly uzavřeny dne 16. srpna 2001 dvě písemné smlouvy. Jednalo se o
smlouvu kupní na předmětné nemovitosti, na základě které byly nemovitosti
převedeny na žalobce, a protože je žalovaná podle dohody nevyklidila do 15.
února 2002, byla kupní smlouva vložena do katastru nemovitostí ve prospěch
předchůdce žalobce ke dni 16. 8. 2001. V rámci smlouvy o půjčce na částku
2,200.000,- Kč si účastníci sjednali, mimo jiné, i tzv. zajišťovací institut
práva převodu vlastnictví ke sporným nemovitostem podle § 553 obč. zák. s tím,
že půjčená částka měla být původně vrácena ke dni 15. 2. 2002 a na základě
dohody byl termín vrácení peněz posunut ke dni 30. 3. 2002. Vzhledem k tomu, že
žalovaná ani v tomto termínu půjčku nevrátila a nemovitosti nevyklidila,
skončila tím její možnost uplatnit právo zpětné koupě nemovitostí. Původní
žalobce proto převedl platně nemovitosti na současné žalobce na základě kupní
smlouvy ze dne 11. dubna 2003. Odvolací soud souhlasil i s tím, že obě smlouvy
byly účastníky uzavřeny svobodně, vážně, když později žalovanou namítaná tíseň
nebyla v řízení prokázána. Ztotožnil se i se závěrem soudu prvního stupně, že
mezi smluvními účastníky nebyla sjednána tzv. propadná zástava, ale zajišťovací
institut převodu práva podle § 553 obč. zák. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo
prokázáno, že právní předchůdce žalobců nabyl vlastnické právo ke sporným
nemovitostem v souladu se zákonem, byl tudíž i aktivně legitimován k následnému
prodeji nemovitostí stávajícím žalobcům. Odvolací soud se ztotožnil i s názorem
soudu prvního stupně, že současní žalobci při koupi nemovitostí byli v dobré
víře, když splnili požadavek obvyklé opatrnosti, seznámili se s výpisem z
katastru nemovitostí, s listem vlastnictví a s nabývacím titulem prodávajícího.
Žalobci byly v daném řízení o žalobě podle ustanovení § 126 obč. zák. aktivně
legitimováni.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání. Přípustnost
dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Zdůraznila tyto
otázky zásadního právního významu:
- zda převod práva ve smyslu ustanovení § 553 obč. zák. lze sjednat jako
fiduciární převod práva,
- zda smlouva kupní uzavíraná podle ustanovení § 553 obč. zák., pokud nesplňuje
podstatné náležitosti právního úkonu, a to smlouvy o zajištění závazku převodem
práva podle ustanovení § 553 obč. zák., jejímž účelem je zajistit pohledávku ze
smlouvy o půjčce převodem vlastnických práv žalované k nemovitostem na
věřitele, je platným právním úkonem v souladu s účelem ustanovení občanského
zákoníku o zajištění závazku,
- zda smlouva o půjčce, obsahuje-li ujednání o zpětném převodu práva, tzv. fiduciární převod práva, pokud rovněž nesplňuje podstatné náležitosti právního
úkonu, a to smlouvy o zajištění závazku převodem práva podle ustanovení § 553
obč. zák., je smlouvou o zajištění závazku převodem práva podle § 553 obč. zák. Dovolatelka současně připomněla, že s řešením výše uvedených právních otázek
úzce souvisí posouzení dobré víry žalobců při koupi nemovitostí od právního
předchůdce. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil, a aby
věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. K dovolání se vyjádřili podáním ze dne 17. února 2010 žalobci a navrhli jeho
odmítnutí, případně, pokud dovolací soud shledá, že je v označené věci dovolání
přípustné, pak jeho zamítnutí. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu - dále jen
„o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od
1. července 2009. Dále konstatuje, že dovolání žalované bylo podáno oprávněnou
osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř.,
stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř., a je
charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a
odst. 1 o.s.ř. Dále se zabýval otázkou přípustnosti podaného dovolání se
závěrem, že je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud ČR, jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.), poté rozsudek Městského
soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně
vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud
je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím
důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen
přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady však z obsahu spisu seznány
nebyly. Ustanovení § 241a odst. 2 písm.
b) o.s.ř., z něhož dovolání vychází, dopadá na
případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O takový případ jde tehdy, pokud soud buď použil jiný právní předpis, než který
měl správně použít nebo jestliže sice aplikoval správný právní předpis, avšak
nesprávně jej vyložil. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým
dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí
odvolacího soudu. I v případě, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z
nesprávného právního názoru, dovolací soud zamítne dovolání, pokud by při
aplikaci správné právní normy vyzněl výrok rozhodnutí odvolacího soudu stejně.
Podle ustanovení § 553 obč. zák. upravujícího zajištění závazků převodem práva
může být splnění závazku zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele
(zajišťovací převod práva), přičemž smlouva o zajišťovacím převodu práva musí
být uzavřena písemně.
Velký senát Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR v
rozsudku ze dne 15.10.2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, který byl publikován ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek v sešitu č. 4/2009 pod č. 45/2009, mimo
jiné dovodil, že
„I. Zajišťovacím převodem práva ve smyslu ustanovení § 553 obč. zák. se i bez
výslovného zakotvení rozvazovací podmínky ve smlouvě rozumí ujednání o převodu
práva s rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího
stává původní majitel (dlužník, který toto zajištění dal); jde o úplatný převod
práva.
II. Zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení § 553 obč. zák. nelze sjednat
jako fiduciární převod práva.
III. Smlouva o zajišťovacím převodu práva, která neobsahuje ujednání o tom, jak
se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku
věřiteli řádně a včas neuhradí, je absolutně neplatná. Totéž platí, obsahuje-li
uvedená smlouva v dotčeném směru pouze ujednání, podle kterého se věřitel při
prodlení dlužníka s úhradou zajištěné pohledávky bez dalšího (nebo na základě
jednostranného úkonu věřitele) stane trvalým vlastníkem převedeného majetku při
současném zániku zajištěné pohledávky.
IV. Zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat formou kupní smlouvy, ve
které bude splatnost dohodnuté kupní ceny vázána k okamžiku splatnosti
zajišťované pohledávky, s tím, že bude-li zajištěná pohledávka včas a řádně
splněna (čímž se obnoví vlastnické právo dlužníka), zanikne věřiteli povinnost
k úhradě kupní ceny, a s tím, že nedojde-li k řádné a včasně úhradě zajištěné
pohledávky, započte se kupní cena a zajišťovanou pohledávku. Věřitel by se v
takovém případě měl smluvně pojistit proti tomu, aby v důsledku účelového
chování dlužníka (spočívajícího v tom, že dlužník ke dni splatnosti neuhradí
jen minimální část zajištěné pohledávky) nebyl nucen vracet jako důsledek
dlužníkova prodlení podstatnou část kupní ceny.
V. Zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat také formou ujednání,
podle kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a
vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení (tzv. hyperochu). Takové ujednání
(jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s
plněním zajištěné pohledávky), se neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na
vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení
pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době
použity užitky vzešlé ze zajištění.
VI. I v případě, že se pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického
práva stala splatnou před prohlášením konkursu na majetek dlužníka, ale
zajištění ke dni prohlášení konkursu trvá (nebylo vypořádáno způsobem
předvídaným ve smlouvě), sepíše správce konkursní podstaty předmět zajištění do
konkursní podstaty jako vlastnictví úpadce; postup podle § 27 odst. 5 zákona č.
328/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2007 nepřichází v úvahu. Zajištěný
věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do konkursu vedeného na
majetek dlužníka jako zajištěnou (s právem na oddělené uspokojení z výtěžku
zpeněžení zajištění); vyloučení zajištění ze soupisu majetku konkursní podstaty
se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže.“ (v podrobnostech se na
zdůvodnění tohoto rozhodnutí pro stručnost odkazuje - in www.nsoud.cz).
Je pak zřejmě, že odvolací soud (ale i soud prvního stupně) z tohoto zorného
úhlu předmětnou otázku neposuzoval, ale vycházel ze zcela odlišných pozic. Jeho
úvahy vztahující se k hodnocení v dané věci zcela zřejmě zamýšleného zajištění
závazku převodem práva není proto možno kvalifikovat jako přiléhavé.
S ohledem na podaný výklad je tedy zřejmé, že dovoláním napadené rozhodnutí
Městského soudu v Praze nelze pokládat za správné, přičemž ze stejných důvodů
je třeba takto hodnotit i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4. Nejvyšší soud
České republiky proto toto rozhodnutí, stejně jako rozsudek soudu prvního
stupně, zrušil a věc vrátil posledně zmíněnému soudu k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 2 a 3 o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (243a odst. 1
o.s.ř.).
Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu
(§ 243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona). O
náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.)
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu