USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce M. K., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ondřejem Preussem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 29, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, 2) České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 38/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2021, č. j. 91 Co 116/2021-292, takto:
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 4. 2021, č. j. 91 Co 116/2021-292, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 jako soudu prvního stupně ze dne 17. 3. 2021, č. j. 30 C 38/2018-280, kterým bylo rozhodnuto o nepřipuštění společnosti ERGO pojišťovny, a.s., IČO 61858714, jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, a Městské části Praha 22 a Společenství vlastníků domu XY, jako vedlejších účastníků na straně žalované, neboť žalobce označil sice tyto subjekty jako vedlejší účastníky, avšak ani jeden z dotyčných subjektů neprojevil k výzvě soudu souhlas se svým vstupem do řízení v pozici vedlejších účastníků.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení dovolatelem předložené otázky, zda je podle § 93 o. s. ř. k přistoupení do řízení účastníkem řízení označené osoby (subjektu) coby vedlejšího účastníka (ať na straně žalující, nebo na straně žalované) nutný souhlas takové osoby (subjektu), neboť – na rozdíl od přesvědčení dovolatele – tato otázka již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 25 Cdo 356/2005, či ze dne 30.
5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1933/2018) a napadené usnesení odvolacího soudu se od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu neodchyluje, je-li založeno na závěru, že za situace, kdy žádná ze žalobcem označených třetích osob neprojevila zájem do řízení vstoupit, nelze je nadále považovat za vedlejší účastníky. Dovolatelem označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, s nimiž má být napadené usnesení odvolacího soudu v rozporu, se týkají interpretace jiné procesní podmínky pro vstup vedlejšího účastníka do řízení (právního zájmu na výsledku řízení v případě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.
9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5282/2017, a ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3737/2014, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2016), případně se týkají přistoupení dalšího účastníka do řízení podle § 92 o. s. ř., nikoliv účastníka vedlejšího (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4252/2017).
Nejvyšší soud pak není oprávněn k tomu, aby přerušoval řízení před odvolacím soudem do vydání rozhodnutí o podaném dovolání, kterak rovněž požadoval žalobce ve svém dovolání (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky ve spojení s interpretací a contrario § 242 a násl. o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Považoval-li dovolatel za nezbytné přičinit k dovolání poznámku o délce tohoto řízení, v němž ode dne jeho zahájení dne 2. 2. 2018 dosud nedošlo k vydání meritorního rozhodnutí a soudy se zabývají pouze procesními otázkami, pak nelze než poznamenat, že žalobce podáním právě odmítnutého mimořádného opravného prostředku k urychlení tohoto řízení zcela jistě nepřispěl. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 10. 2021
JUDr. Pavel Simon předseda senátu