U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní
věci žalobce Ing. F. B., zastoupeného JUDr. Janem Holubem, L.L.M., advokátem se
sídlem v Kladně, Kleinerova 24, proti žalovaným 1) V. H., a 2) M. H.,
zastoupeným Mgr. Ondřejem Malinou, advokátem se sídlem v Praze 7, Komunardů 36,
o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 20 C
75/2010, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne
11. dubna 2012, č.j. 29 Co 150/2012-276, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě
nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení k rukám JUDr. Jana Holuba, L.L.M., advokáta se sídlem v Kladně,
Kleinerova 24.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací
soud“) předesílá, že se zřetelem k době vydání dovoláním napadeného rozsudku
odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku
II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince
2012 (dále již „o. s. ř.“). Dovolání žalovaných (dále již „dovolatelé“) proti v záhlaví citovanému rozsudku
Krajského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“), kterým byl potvrzen
rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 7. listopadu 2011, č.j. 20 C
75/2010-231, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst.1
písm. c) o. s. ř., neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelé nepřípustně
uplatnili dovolací důvody ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) (řízení je
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a §
241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá
podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jejichž
prostřednictvím ovšem přípustnost dovolání založit nelze, neboť podle § 237
odst. 3, věty za středníkem, k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §
241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Polemizují-li pak
dovolatelé v podaném dovolání s právním posouzením věci odvolacím soudem, činí
tak s ohledem na svou skutkovou verzi případu; ani tato okolnost ovšem
přípustnost jejich dovolání nezakládá. Kromě tohoto dovolatelé ve svém dovolání
[z pohledu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.] neformulovali (žádnou)
právní otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být
řešena jinak a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedli ani
(žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná
právní otázka byla řešena soudy rozdílně. Z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí
odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu. Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelů podle § 243b odst. 5 věty první a § 218
písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 5 věty
první o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť
žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení,
které sestávají z odměny za zastupování advokátem (vyjádření k dovolání) v
částce 1.500,- Kč [§ 7 písm. d), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1
vyhl. č. 484/2000 Sb.] a z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč, vše navýšeno o 21 % DPH (tj. o částku 378,- Kč)
podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o
dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
Celkovou náhradu nákladů
dovolacího řízení ve výši 2.178,- Kč jsou dovolatelé povinni zaplatit žalobci
společně a nerozdílně, a to k rukám jejich advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.